Tálibán nám vystavil vysvědčení o naší „práci“ v Afghánistánu (2. část)

16. 08. 2021 9:11:22
„Úprk US Army z Afghánistánu“ jsou časté titulky, především sdělovacích prostředků, které moc nefandí USA nebo obecně NATO.

Předně je potřeba uvést, že neodcházeli jen Američané, ale i ostatní spojenci a členové koalice, kteří plnili úkoly ve dvou základních operacích. Spojené státy pokračovaly v nové operaci s názvem Operace Freedom's Sentinel. Ta byla zahájena dnem 1.1. 2015 společně s operací Resolute support NATO jejíž byla součástí. Tato operace USA měla dvě části. První – pokračování v protiteroristických operacích a druhou společně s partnery NATO provádět výcvik a poradenství, a tak pomoct Afghánistánu budovat jeho ozbrojené síly. Hlavním cílem protiteroristických operací byla likvidace zbytků teroristické organizace al-Kaída.

Tato další fáze působení koaličních sil na území Afghánistánu byla zahájena po oboustranném projednání formou smlouvy SOFA, která byla podepsána v září 2014 a ratifikovaná afghánským parlamentem v listopadu 2014. Tento vztah posvětila Rada bezpečnosti OSN dne 12. prosince 2014 svojí resolucí č. 2189 (2014) „Adopted by the Security Council at its 7338th meeting, on 12 December 2014“ (výpis je uveden v příloze) Tato smlouva přesně definovala pravidla nasazení vojsk v této operaci, stejně definovala i podmínky. Zároveň vymezila i činnosti, které byůy vojska NATO (a dalších států) oprávněny vykonávat. Součástí byl i závazek finanční podpory afghánské národní obrany. Na druhé straně, Afghánistán se zaručil, že se nestane zázemím pro aktivity teroristů.

Počty vojáků byly určeny na velmi nízkých úrovních. Například vojáků USA mělo být v Afghánistánu do konce roku 2016 jen 1000. Plán snižování narušila ofenzíva Tálibánu v roce 2015 a etablování buněk teroristické organizace Islámský stát na území Afghánistánu. Afghánská vláda v říjnu 2015 požádala USA (prezidenta Obamu) aby stahování vojsk USA pozastavil na úrovni 5 500 vojáků. V roce 2016 tedy finálně bylo v Afghánistánu přibližně 12 000 vojáků, jak USA, tak ostatních aliančních a partnerských států. V únoru 2021 to bylo jen 9 592 vojáků, z toho 2 500 vojáků z USA, 1 300 vojáků SRN. Všechny ostatní státy měly své kontingenty pod 1 tisíc vojáků. Není bez zajímavosti, že čtvrtý nejsilnější kontingent udržovala v Afghánistánu Gruzie v počtu 860 vojáků. (snižování počtů vojsk v operaci: únor 2020 - 16 551; červen 2020 - 15 937; únor 2021 - 9 592)

Při úvahách o délce mise se předpokládala délka do 3 let. V konci to bylo 6 let. Do této operace bylo zapojeno v počátku celkem 42 států, z tohoto 14 partnerských států NATO.

Rozmístění vojsk na teritoriu Afghánistánu bylo velmi omezené. Centrem mise „RS“ bylo hlavní město Kábul a letecká základna Bagram, výcvikovým a podpůrným velitelstvím veleli velitelé v Kábulu (TUR) Mazár-e Šaríf (GE), Herát (ITA), Kandahár (USA) a Laghmán (USA) a výcvikovému a podpůrnému velitelství VzS (USA)

Už z výčtu počtu vojáků a omezeného rozmístění je zřejmé, že tíhu zajištění bezpečnosti již od konce roku 2014 přebíraly ozbrojené síly Afghánistánu, které byly podporované letectvem USA a částečně jednotkami USA, které v rámci operace „Freedom's Sentinel „vedly nadále protiteroristické operace. Je nutné ale uvést, že počet amerických vojáků se po roce 2020 opět začal snižovat z uvedených 5 500 vojáků na 2 500 v roce 2021.

V současných diskusích o tom, jak ovlivnil náš odchod z Afghánistánu bezpečnost a co způsobilo současný stav je potřebné uvést, jaký byl skutečný úkol operace „Resolute support“.

Viz. Výpis:

Hlavní cíle mise Resolute Support:

  • Vyškolení ANSF pro tvorbu rozpočtů a dlouhodobé plánování
  • Transparentnost – poradenství ministerstvům vnitra a obrany v procesech vnitřní kontroly a transparentnosti
  • Právní stát – výcvik ANSF k respektování vlády práva, ústavy a dodržování mezinárodních závazků
  • Budování sil – pomoc afghánským silám ve výcviku, náboru a přípravě profesionální armády
  • Výstavba kapacit pro logistiku a údržbu – podpora pro budoucí soběstačnost bezpečnostních složek v oblasti technického zázemí
  • Strategické a politické plánování – rozvoj schopností vytvářet strategie a postupy použitelné bezpečnostními složkami
  • Příprava zpravodajských služeb – zajištění efektivního využívání zpravodajských informací a rozvoj zpravodajských schopností
  • Strategická komunikace – úsilí sjednotit afghánské představitele v komunikaci s vlastními úřady i veřejností.

Časté debaty o tom, jaké rysy měla tato operace, zda byla bojová nebo výcviková, musí být vedeny s vědomím jaké základní cíle operace byly stanoveny. Je ovšem také nesporné, že docházelo ke střetům s bojovníky Tálibánu. Česká republika se zapojila mimo typicky poradenských a podpůrných úkolů do velmi složité činnosti, která měla základní úkol ve střežení vnějšího perimetru letecké základny Bagrám. Proto je mnohými mylně chápána jako bojová mise. V této době (tedy od roku 2014) jsme ztratili další 4 vojáky. Je rovněž nutné uvést, že nejvíce obětí z celkové doby působení v Afghánistánu – 9 bylo způsobeno útoky sebevražedných útočníků.

Namísto uvažované délce 3 let jsme tedy zůstali let 6. V této době Afghánci se střídavými úspěchy vedli bojové operace s Tálibánem, al-Kaidou a Islámským státem.

Už v první polovině roku 2017 zpráva o situaci v Afghánistánu, kterou prezentoval Úřad generálního inspektora pro rekonstrukci Afghánistánu (SIGAR USA) konstatuje, že válka se nevyvíjí k úspěšnému konci, počty civilních obětí jsou nejvyšší za dobu sledování, podobně ztráty vojáků afghánské armády jsou obrovské. Rekonstrukce Afghánistánu nepostupuje uspokojivě. Stání správou prostupuje korupce, nedaří se omezit produkci drog. Ačkoli se věnuje armádě značná pozornost v její případě a výcviku, armádu poznamenává neschopnost zkorumpovaného velení, pokračují ztráty území dříve dobyté koaličními vojsky, logistika nezajišťuje bojové jednotky a i to, že 35 % rekrutů dezertuje během prvního roku služby. Tato zpráva stála za rozhodnutím USA zahájit jednání s Tálibánem.

Od i po převzetí moci Afghánskými ozbrojenými složkami nad teritoriem Afghánistánu docházelo k velkému množství teroristických útoků, ke kterým se hlásil Tálibán, včetně zvyšujícího se počtu teroristických útoků v Kábulu.

USA za této situace zahájily v červnu 2018 v Dauhá (Katar) vyjednávání s Tálibánem, jako jednou stranou konfliktu bez přítomnosti vlády z Kábulu. Po dlouhých jednáních byla smlouva podepsána 29. února 2020. Podstatné je, že v části „ONE“ (první) se USA zavazují, že stáhnou všechna svá vojska (USA) z Afghánistánu, a to i jeho spojenci a koaliční partneři, včetně všech nediplomatických civilních osob, privátních bezpečnostních kontraktorů, expertů výcviku, poradců a podpůrných servisních osob do čtrnácti (14) měsíců následujících po oznámení této smlouvy.... Následují další podmínky vzájemných vztahů, například propuštění vězňů a zajatců atd.

Nemůžou být bývalí představitelé Afghánistánu překvapeni, že v této době začali odcházet vojska z Afghánistánu, jak se někdy prezentuje. Mimo to měli od roku 2014 dostatečnou dobu na přípravu svých ozbrojených sil a dalších silových složek. Nejdříve prezident Trump a později i jeho nástupce Biden (14. dubna 2021) oznámili, že z Afghánistánu odejdou. Odchod podle smlouvy nebyl okamžitý, ale byl fázovaný, což vytvářelo podmínky pro přípravu Afghánistánu na okamžik, kdy bude Afghánistán bez vojáků kolace. 1.fáze odchodu končila 135 dní po oznámení podpisu smlouvy. K tomuto termínu mělo být v Afghánistánu jen 8600 vojáků. Po podpisu smlouvy zároveň ministr Pompeo (tehdejší ministr zahraničních věcí USA) varoval „Budeme bedlivě sledovat, zda Tálibán dodržuje podmínky dohody...“ a že tato smlouva nemusí být tím optimistickým koncem, pokud Tálibán své závazky nesplní. Celkově byli ale vrcholní politici optimističtí. Prezident Trump dokonce oznámil, že se v „nepříliš daleké budoucnosti“ setká s vedením Tálibánu. Skutečný konec válčení v Afghánistánu byl ale podmíněn vnitro afghánskou dohodou, tedy smlouvou mezi vládou Afghánistánu a Tálibánem. Ačkoli všichni předpokládali, že taková dohoda bude mnohem komplikovanější, byli optimisty. Do dnešního dne tato smlouva nebyla uzavřena, a za současné situace je to věc absolutně zbytečná. V tomto momentě jsme – koaliční partneři v čele s USA udělili chybu. Náš odchod měl být podmíněn podpisem smlouvy mezi vládou a Tálibánem. Bohužel toto nebezpečí neodhadl ani afghánský prezident Ašraf Ghaní, který prohlásil, že věří, že dohoda mezi USA a Tálibánem povede k trvalému klidu zbraní v zemi. Je evidentní, že se mýlil. Odešli jsme tedy v době nepřipravenosti Afghánistánu a v době, kdy nebyl Tálibán ničím vázán ve vztahu k vládě v Kábulu.

Prezident Biden (ale před ním již prezident Trump) dne 14.dubna oznámil, že se jednotky stáhnou do 11. září 2021. Všeobecně to bylo chápáno jako okamžik, kdy opustí USA a koaliční partneři Afghánistán, a že do této doby budou probíhat aktivity jako před tím. Přispěly k tomu média a jejich nepřesně prezentované závěry. Informace o končících misích jednotlivých států a stahování vojsk byly většinou přehlíženy, protože vše bylo upřeno na vojska USA. Ale „... do „ znamená, že to může být i dříve.

Na rozdíl od afghánských politických i vojenských představitelů, kteří „měli na všechno čas“ , Tálibán nespal a s mnohem vyšší úrovní plánování bojových operací se připravil na ofenzívu. Z předešlého vedení operací, ale zejména za této ofenzívy je zřejmá vojenská vyspělost velitelů Tálibánu. Dokázali, že sice nemají v rukou technicky vyspělé zbraně, ale vojenství rozumí. Nehledě na obrovské množství zbraní a techniky, kterou získali Talibánci od vzdávajících se vojáků afghánské armády (připomínám stejný průběh úvodních střetů Irácké armády s Islámským státem), úspěšně zajistili zásobovací linie do Pákistánu, které jsou po celou dobu konfliktu zásadní. Už v počátku Tálibán obsadil nejdůležitější přechody do Pákistánu a hned začal vybírat clo. To samé učinil na severu, na přechodech do Tádžikistánu, jako hlavního směru „exportu“ drog. Boj o hlavní hraniční přechod trval jen hodinu, pak afgánští vojáci utekli do Tádžikistánu. Stejně postupoval i na hranicích na západě s Iránem. Cíl přerušit komunikační linie mezi velkými administrativními centry se Tálibánu daří s velkým úspěchem.

I taktika postupného ovládnutí okolí velkých měst, jejich izolace a pozdější dobytí byla úspěšná. Ostatně rychlé ovládání provinčních měst je toho důkazem. A to i v situaci, kdy Afghánská armáda měla vlastní letectvo, které pomáhala budovat i ČR.

Taktika Talibánců měla jasně definované cíle, časově sladěné a na sebe vzájemně navazující, zajištěné dostačující logistickou podporou. K dispozici měla a má i podporu bohatých islámských států a zahraničních islamistických organizací. V čele stojí Saudská Arábie a Pákistán. Připomínám, že Saudská Arábie je od války na Balkáně v počátku 90 let aktivní i v Bosně a Hercegovině.

Z Pákistánu pravděpodobně proudí do Afghánistánu i další islámští bojovníci, diskutuje se o přesunech bojovníků Islámu ze Sýrie například.

Naproti tomu, afghánská armáda nejenom že zaspala v okamžiku zahájení ofenzívy Tálibánu, nebyla na ni schopna reagovat odpovídajícím způsobem. Předpokládám, že američtí poradci na nejvyšších velitelstvích pomáhali v plánování afghánského generálního štábu a jeho přípravě na okamžik odchodu vojsk z operace „ Resolute support“. Ale plánu se musí rozumět a také musí být prosazena jeho realizace. Vedle zcela evidentního selhání většiny velitelů a štábů afghánské armády, chybělo i stmelení afghánských jednotek, morál a disciplína. Sofistikované zbraně nestačí jen mít, ale musí se pečlivě ošetřovat. Podle stížností nižších velitelů nebo vojáků armády byl tyto aspekty důvodem pro prohrávání jedné bitvy za druhou. Určitě nejsou všichni stejní, a ne na všechny se toto hodnocení dá použít, takových je ale menšina.

Afghánský vláda se spoléhala na to, že USA zajistí podporu válčící armádě bombardováním. USA vyslaly nad Afghánistán B52, F 18 a bezpilotní prostředky. Samozřejmě, že to mohlo v určitém rozsahu pomoct. Ale především bombardování z velkých výšek je často problematické pro větší pravděpodobnost nepřesnosti nebo chybného posouzení situace. Nedělejme si iluze o tom, že by na území Afghánistánu ještě po stažení vojsk nebyli vojáci spec.sil USA s úkolem navádění bombardérů na cíle a ověřování správnosti volby cílů. Ale na tak velkém území je a v budoucnu by bylo letectvo USA mnohem více závislé na afghánských vojácích, což byl při jejich známé laxnosti afghánských vojáků problém. Naproti tomu jakékoli ztráty na životech civilních obyvatel vyvolávají další odpor vůči USA a kábulské vládě, což v důsledku posilovalo pozici Tálibánu.

Na rozsáhlejší pomoc od USA pravděpodobně nemohl „Kábul“ spoléhat. Slyšeli jsme názor prezidenta USA Bidena, že svého rozhodnutí o stažení amerických vojáků z Afghánistánu nelituje, a že bezpečnost země musí nyní zajišťovat afghánské síly - "Afghánští lídři se musejí semknout. Musejí za sebe bojovat, bojovat za svůj národ," řekl. Podle názoru amerických expertů, který prezentovala mluvčí Bílého domu Jen Psakiová bylo vybavení i výcvik afghánských sil postačující na to, aby se dokázaly Tálibánu postavit.

Ve sdělovacích prostředcích je často slyšet kritika odchodu vojskt z operace „Resolute support“. Nejsilněji to vyjádřil britský ministr obrany Ben Wallace. Na adresu dohody USA a Tálibánu uvedl: Dohoda byla prohnilá. Je špatná. Rozesmutňuje mě, že zmařila mnoho z toho, čeho bylo v Afghánistánu dosaženo za dvacet let.“ Podle jeho vyjádření se v květnu Velká Británie pokusila sestavit vojenskou koalici, která by po odchodu vojsk USA pokračovala v operaci. Spojenci v NATO se však odmítli takové operace zapojit. Sama Velká Británie na takovou misi ovšem nemá dostatek sil. Ve své kritice pokračoval: „Západ znovu ukázal, že problémy flikuje, místo aby je řešil. Všichni počínaje premiérem byli smutní kvůli tomu, kolik krve bylo prolito a peněz utraceno, a jak to skončilo, .......Pravděpodobně se vrátíme za deset nebo dvacet let. Ale zasáhnout nyní je nemožné.“

Ukazuje to na bezzubost NATO, pokud není v čele operace USA se svými schonostmi, ačkoli potenciál evropských států NATO by takovou operaci zvládl. Naprázdno vyzněla i kritika našeho prezidenta při summitu NATO v Bruselu. Je nutné připomenout, že kritiků odchodu z Afgánistánu je více, ale odvaha chybí.

Pravděpodobně Afghánskou armádu, ale především letectvo citelně zasáhlo/zasáhne stažení civilních „servismanů“, kteří se starali o provozuschopnost letectva. Ve smlouvě s Tálibánem se přímo uvádí: The United States is committed to withdraw from Afghanistan all military forces of the United States, its allies, and Coalition partners, including all non-diplomatic civilian personnel, private security contractors, trainers, advisors, and supporting services personnel within fourteen (14) months following announcement of this agreement,... „ tedy, že se do 14 měsíců stáhne i veškerý podpůrný servisní personál. Mám zato, že tato část ustanovení udělala Afgháncům hodně vrásek, ačkoli času na přípravu techniků a mechaniků a dalšího inženýrského personálu bylo od počátku pomoci Afgháncům dost. Ještě v dubnu 2021 bylo v Afghánistánu téměř 17 tisíc takových odborníků jak z USA, tak ostatních států podporujících vládu v Kábulu.

Ještě před několika dny se vedly diskuse, kdy padne afghánská vláda a jaké to bude mít dopady. Prezident Ghání přes tristní situaci věřil, že se podaří do 6měsíců upevnit morálku vojáků a nepříznivý trend zvrátit. Alespoň tak vystoupil před Shromážděním národní rady dne 2.srpna. Jenomže jeho představa o konsolidaci armády byla vzdálena realitě a jeho limit 6 měsíců nestačil na takový krok. Dnes vidíme, že vůbec neznal situaci ve své zemi.

Měli bychom mít také na paměti, jak se chovala vláda mudžahedínů po odchodu sovětských vojsk v roce 1989, která se později po několika letech rozbrojů dostala v roce 1996 do rukou Tálibánu a brát dnešní vyjádření vedení Tálibánu, že se nebude Tálibán mstít těm, kteří sloužili bývalé Afghánské vládě s velkou rezervou.

Pro ty, kteří nevidí v situaci v Afghánistánu žádný problém, problém tady skutečně je. Ten je spojen nejenom s tím, že Tálibán nemusí dodržet závazek ze smlouvy z Dauhá a nebude bránit základnám al-Kajdy a Islámského státu na svém území, ale i v tom, že Evropu zasáhne v mnohem větším rozsahu další vlna afghánských uprchlíků, které nevidíme i v ČR s nadšením s čímž je spojen nejeden problém, včetně terorismu. Obavy mají především západoevropské státy – Německo a Nizozemsko, Rakousko, Dánsko, Belgie a Řecko, v počátku srpna vyzvaly EU k pokračování vyhošťování Afghánců zpět do jejich země i přesto, že Tálibán úspěšně postupuje. O několik dní později – 12.srpna pod vlivem zpráv z obsazených území Tálibánem svoji žádost stáhly zpět. Zprávy z tohoto týdne mluví již o 400 tisících uprchlících, které ofenzíva Tálibánu vyhnala ze svých domovů, máme i informace že byl až 1 milion lidí, které Tálibán vyhnal ze svých domovů.

K malému odporu v provinčních centrech Afghánistánu proti postupujícímu Tálibánu přispívala i nejednotnost a i časté rozbroje i ve centrech jednotlivých provincií. Tamější politici vládě nevěřili, ale nevěřily ani svému blízkému okolí.

Důvěru ve vítězství narušily i nepřímé signály ze zahraničí. Například, USA a Velká Británie a po nich ostatní západní státy začaly omezovat počet svých pracovníků na ambasádách a přesunuli je, včetně rodinných příslušníků na své území. To je vždy neklamný signál, že situace se stává kritickou. 7. srpna vyzvaly USA a Velká Británie své občany, aby neprodleně zem opustili.

Prozápadní vláda padla. Jaký bude další vývoj je na Afgháncích samých je otazník. Afghánistán se musí spolehnout sám na sebe a zajistit správné řízení své společnosti. Dnes již bývalá afghánská vláda, měla (snad) 300tisícovou armádu. K 12. srpnu Tálibán ovládal 10 provinčních center a postupoval dál. 15. 8. už padl Kábul. Jako odpověď na armádní neúspěchy odvolal prezident Ghání velitele armády Waliho Muhammada, který byl ale ve funkci jen dva měsíce. Pomoc hledala vláda i u velitelů místních milic. Věhlasný vůdce Abdul Rašíd Dostúm po jednání s prezidentem Gháním slíbil, že vyčistí sever od Tálibánu. Pak ale utekl do Uzbekistánu. Spoléhat se na místní milice byla cesta do pekel. Místní „warlordi“ jsou až příliš pragmatičtí a když uviděli, že vláda v Kábulu není jejich budoucnost, bez mrknutí oka se přidali na stranu Tálibánu. I to patří k Afgánskému koloritu a v tomto období k takovým změnám strany docházelo. Vyplývá to z toho, že afghánská vláda neměla moc velkou důvěru společnosti. Pro mnohé je jedno, zda je u moci prozápadní vláda, nebo Tálibán. Nepodařilo se odstranit, nebo alespoň výrazně redukovat korupci vládních úředníků, kterou podporovaly různé podpůrné programy finančně kryté zahraničními organizacemi.

Jen velmi málo vzdělaná společnost, na venkově téměř vůbec se není schopna v této situaci zorientovat. V případě drtivého vítězství Tálibánu a ovládnutí pohraničí budou mít v budoucnu problém Tádžikistán, Uzbekistán a Turkmenistán. Cílová země pro mnohé islamisty bude ale Rusko se svojí silnou a v minulosti velmi radikální muslimskou menšinou. Jméno Groznyj je stále v paměti většiny z nás.

Vyklidili jsme pozice nejenom Tálibánu, ale i Číně, která už nyní zaplňuje vakuum, které po našem odchodu vzniklo, i když je také pravdou, že Čína v Afghánistánu efektivně podniká. Zájmy Číny v tomto regionu jsou ale jiné téma.

Co jsme udělali špatně?

I když jsem uvedl, že jsme odešli v době, kdy ještě nebyl Afghánistán připraven na to, aby zajistil vlastní bezpečnost vlastními prostředky, nemyslím si, že bychom měli být v Afghánistánu déle. Jednoduše jsme se dostali na maximum toho, co bylo možné v Afghánistánu dosáhnout a další setrvání by bylo jen udržování křehké stability. Afghánci by i nadále spoléhali na pomoc ze zahraničí, vytýkali nám přehmaty, kterých se nevyhnutelně velitelé a vojáci dopustí a spotřebovávali by obrovské finanční injekce, které se Afghánistánu dostávalo, ale své úsilí by pravděpodobně výrazně nezvýšili.

Určitě dnešní Afghánistán není tím, který byl v roce 2001. Ale také platí, že pokud Tálibán ovládne celé území Afghánistánu, pokroku, kterého bylo dosaženo ve školství, rovnoprávnosti žen, zlepšení podmínek k podnikání nebo zlepšení infrastruktury, především venkova přijde vniveč.

Od 90 let se opakovaně dopouštíme chyby v tom, že považujeme naši kulturu za tu nejsprávnější, a tedy se ji snažíme vnutit jiným. To je zřejmé dokonce i z neúspěšného poválečného uspořádání v Bosně a Hercegovině, Iráku, Libyi .... Rychlost, s jakou Tálibán obsazoval jeden okres za druhým ukazuje, i to, že se nejedná jen o prosté vojenské vítězství, ale i to že se bez odporu většina společnosti podřizuje vládě Tálibánu, protože to, co přináší, není proti jejich představám o životě. A protože pro většinu obyvatel Afghánistánu nebyl rozdíl mezi vládou v Kábulu a Tálibánem, vlastně není důvod se nepodřídit. A ti, co se podřídit nechtějí, ti utíkají, protože jim jde o život. Ale že by vznikala povstání proti Tálibánu na obsazených územích, to zatím nevidíme.

Naši povinnosti byla likvidace základen al Káidy, vytvořit podmínky pro společenské změny v Afghánistánu a připravit ozbrojené síly a bezpečnostní složky k převzetí odpovědnosti za bezpečnost, ale nic víc. Zda bude Afghánistán demokratickou zemi našeho typu, nebo bude platit právo Šaría je problém samotných Afghánců. V plném rozsahu platí stanovisko prezidenta USA J. Bidena, které řekl na počátku srpna tohoto roku. Afghánci si musí své poměry vybojovat sami. My už jim víc nepomůžete, i proto, že jsme nepřišli do Afghánistánu budovat společnost. To by mělo platit i v jiných případech a měli bychom se z toho poučit. Také by ale mělo platit, že nelze akceptovat desetitisíce Afghánských migrantů v našich státech, jenom proto, protože nesouhlasí se společenskými poměry a životními podmínkami v jejich zemi. Mělo by být zásadou, že o změny ve svém státě musí bojovat, a ne od nich utíkat. K tomu vybojování jsme jim vytvořili podmínky za našeho obrovského úsilí, lidských obětí i finančních a materiálních nákladů, ale zatím se zdá, že jich Afghánci nevyužili.

Článek byl uveřejněn dne 12.srpna 2021 na „CEVROARENA“. V závislosti na změně podmínek byl mírně upraven.

https://www.cevroarena.cz/post/gener%C3%A1l-%C5%A1ediv%C3%BD-t%C3%A1lib%C3%A1n-n%C3%A1m-vystavil-vysv%C4%9Bd%C4%8Den%C3%AD-o-na%C5%A1%C3%AD-pr%C3%A1ci-v-afgh%C3%A1nist%C3%A1nu

Výpis: Resolution 2189 (2014) Adopted by the Security Council at its 7338th meeting, on 12 December 2014

................

Underlining the significance of the NATO Wales Summit Declaration on Afghanistan of 5 September 2014, which outlined the role of NATO and contributing partners in supporting lasting peace, security and stability in Afghanistan beyond 2014, including the non-combat Resolute Support Mission to train, advise, and assist the Afghan National Defence and Security Forces, the contribution to the financial sustainment of the Afghan National Defence and Security Forces, and the long-term NATO-Afghanistan Enduring Partnership,

Noting the signing of the Security and Defence Cooperation Agreement between the United States of America and the Islamic Republic of Afghanistan (Bilateral Security Agreement) on 30 September 2014, and welcoming the signing of the Status of Forces Agreement between the Islamic Republic of Afghanistan and NATO on 30 September 2014 and as ratified by the Parliament of Afghanistan on 27 November 2014,

Noting that the bilateral agreement between NATO and Afghanistan and the invitation of the Government of Afghanistan to NATO to establish Resolute Support Mission provide a sound legal basis for Resolute Support Mission,

1. Underscores the importance of continued international support for the stabilization of the situation in Afghanistan and of further enhancing the capabilities and capacities of the Afghan National Defence and Security Forces in order for them to maintain security and stability throughout the country, and in this regard, welcomes the agreement between NATO and Afghanistan to establish the post-2014 non-combat Resolute Support Mission, which will train, advise and assist the Afghan National Defence and Security Forces at the invitation of the Islamic Republic of Afghanistan;

2. Looks forward to the leadership of Resolute Support Mission working with the Government of Afghanistan and in close coordination and cooperation, where relevant, with the United Nations Assistance Mission in Afghanistan and the Special Representative of the Secretary-General for Afghanistan;

..........

Autor: Jiří Šedivý | pondělí 16.8.2021 9:11 | karma článku: 35.09 | přečteno: 8966x

Další články blogera

Jiří Šedivý

Ukrajinu pravděpodobně čeká další zklamání z neúspěchu na bojišti

Není to tak dlouho, co drtivá většina analytiků předpovídala kolaps ruské obrany a spektakulární vítězství ukrajinských vojsk v nejdříve jarní ofenzívě 2023, a pak když nezačala brzy na jaře, letní ofenzívě. Opak se stal pravdou.

14.1.2024 v 16:20 | Karma článku: 41.38 | Přečteno: 7983 | Diskuse

Jiří Šedivý

Ukrajinci se nesmí držet sovětské doktríny, jinak bude vítězství velmi bolestné

Od konce minulého roku probíhá diskuse o tom, kdy a jak bude účinná jarní ukrajinská ofenzíva. Až nelogicky optimistické názory deformovaly skutečný obraz stavu ukrajinských vojsk k takové ofenzívě připravených.

25.7.2023 v 12:30 | Karma článku: 26.37 | Přečteno: 1062 | Diskuse

Jiří Šedivý

Válka o Ukrajinu v lednu nebude

Zaručené zprávy z úst některých politiků ale i vojáků o tom, že Rusko v lednu napadne Ukrajinu jsou neuvážené a situaci jen zhoršují. Tím vlastně nahrávají ruskému vládci Putinovi.

25.12.2021 v 9:55 | Karma článku: 27.83 | Přečteno: 1511 | Diskuse

Jiří Šedivý

Příliš výbušná krize na běloruských hranicích

Krize na východním křídle Severoatlantické aliance se dostala do nové fáze. Se zneužitím migrantů si zatím neumíme efektivně poradit.

29.11.2021 v 9:00 | Karma článku: 23.86 | Přečteno: 607 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Prokazatelně lživý titulek o spotřebitelské náladě:

Titulek Seznam Zprávy: "Blbá nálada ustupuje, Češi se cítí ekonomicky nejlépe za tři a půl roku" znamená, že autor neumí napočítat do tří (let). Důkazem jeho lživosti jsou přitom informace přímo z článku.

29.3.2024 v 9:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Michal Sabó

Nechte nám Mrazíka! Proč Češi stále milují Rusko a staré časy?

Česká veřejnost je rozdělena na dvě poloviny. Jedna podporuje Ukrajinu, druhá si stojí za Ruskem. Co vede lidi k hájení tyranie?

29.3.2024 v 6:45 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 175 | Diskuse

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 351 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 240 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 29.86 | Přečteno: 660 | Diskuse
Počet článků 57 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3371

Armádní generál v záloze, někdejší náčelník generálního štábu AČR a velitel českého kontingentu IFOR (Bosna a Hercegovina).

Seznam rubrik

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...