Je povinností a výsostním právem státu postarat se o své občany.

Je povinností a výsostním právem státu postarat se o své občany. Neschopnost řešit krizi ohrožuje prestiž ČR a naše postavení v mezinárodní politice.  

Podle opakovaných vyjádření vedení ministerstva zdravotnictví a většiny nemocnic je naše zdravotnictví v hluboké krizi a před kolapsem. Proto, aby se zajistila péče o vážně nemocné pacienty bylo nutné požádat jiné státy o pomoc a případně z přetížených nemocnic české pacienty odsunout do sousedních států, např. Německa, Polska, Švýcarska k léčení.

Problém je ale v tom, že ani jeden z ministrů zdravotnictví, kteří stáli a stojí v čele ministerstva neudělal nic zásadního, aby se této situaci vyhnul. Střídavě se uvádí, že není dostatek zdravotnické techniky, pak nejsou místa v nemocnicích, pak chybí a je přetížený personál a v posledním období, kdy je zřetelný pozitivní vliv očkování, je uváděno, že nechybí ani tak lékaři, jako zdravotní sestry. Kde je skutečný problém, že ministr Blatný už delší dobu tvrdí, že se musíme připravit na nejhorší. Mimo to, říká to už několikátý měsíc. Připomíná to spíš televizní pořad předpovědi počasí než vystoupení ministra, odpovědného funkcionáře za zdraví tohoto národa. V úvodu této „předpovědi“ je zpravidla to, co se stalo a v druhé části, co se asi stane. Žádný efektivní rozbor, výstup analýzy slabých míst zdravotnictví, kde jsou, proč a jaká zásadní pro-aktivní opatření k eliminaci kritických míst jsou přijata. Tedy mimo to, že se převádí další oddělení nemocnic na kovidová oddělení a že se posilují stávající nemocnice o personál, který už měl být teoreticky v Čechách nedosažitelný. Nyní jsou zase povoláváni studenti, nevyužití ambulantní lékaři atd.  Jinými slovy, vede se stará válka a žádná invence.

Při pohledu na statistiku uváděnou ministerstvem zdravotnictví je ovšem zřejmé, že od 21.2. do 7.3. není vývoj rovnoměrný ve všech segmentech kovidového zdravotnictví, ale také je relativně stabilizovaný – za předpokladu, že mu nebude dovolen živelný vývoj.

Informace převzaty z https://koronavirus.mzcr.cz/ ke dni 8.3. 2021 k 8.3. 7,57h

Význam zkratek:

ECMO = přístroje na mimoplicní okysličení krve, 

UPV = umělá plicní ventilace, 

Reprofilizovaná kapacita = lůžka, která byla původně (za běžného chodu zdravotnického zařízení) určena k poskytování péče jiného typu nebo péče jiného oboru/odbornosti (pouze pro COVID pozitivní pacienty: lůžka intenzivní péče a lůžka standardní s kyslíkem), 

Reprofilizovaná kapacita: Lůžka IP (UPV +/- ) = lůžka s možností i bez možnosti UPV.

V tabulce je počet hospitalizovaných/těžce nemocných (ECMO)

Datum		26.února	2.března	5.března		7.března
hospitalizovaných	6360	7518	8506	8256	7920	7979
	1314	1530	1730	1731	1715	1728

Obsazení přístrojů ECMO/UPV

Datum	21.února	26.února	2.března	5.března		7.března
	46/38	41/44	45/42	44/44	42/46	46/42
	700/1596	711/1604	656/1667	675/1665	654/1688	631/1707

Obsazenost přístrojů CRRT (kontinuální dialýza) a přístrojů IHD (intermitentní dialýza)

Datum	21.února	26.února	2.března	5.března	6.března	7.března
	209/114	210/113	203/120	214/110	214/110	217/107
	155/70	131/94	133/92	132/93	131/94	154/71

Obsazenost ventilátorů je velmi pozitivní – v zásadě se pohybuje na stejné úrovni. Např. vytíženost ventilátorů přenosných dne 7.3. volná kapacita 523, obsazenost 40.

Obsazenost lůžek ARO a JIP (neuváděná kapacita nekovidových lůžek) a lůžek standardních s kyslíkem

Datum		26.února	2.března	5.března		7.března
	3360/158	3393/177	3423/152	3450/152	3450/143	3436/141
	15993/729	16166/697	16088/590	15755/718	15573/761	15705/683

Lůžkovou kapacitu našich nemocnic zvyšují tzv. reprofilizovaná lůžka. Zvyšuje se jejich počet a rovněž jejich využití se zvyšuje.

Například pro tento typ lůžek IP (UPV) v termínu 21.2. byla plánovaná kapacita 1627 lůžek, skutečná kapacita 759, k 7.3. skutečná kapacita se zvýšila na 923 lůžek.

Standardní lůžka s kyslíkem byla k termínu 21.2. plánovaná kapacita  6108 lůžek, skutečná kapacita 4034 lůžek. K datu 7.3. se  zvýšila skutečná kapacita na 4752 lůžek.

K 9.3. 2021 15,33 h jsou v ČR tyto volné kapacity: přístroje ECMO 45%; přístroje UPV 26%; přístroj CRRT 64%; přístroj IHD 57%; lůžka ARO +JIP 13%; standartní lůžka s kyslíkem 24%; ventilátory přenosné 93%; ventilátory operační sál 89%;  reprofilizovaná lůžka jsou ve volné kapacitě do 20% kapacit, ale není plně využit plánovaný potenciál, které mají zdravotnická zařízení.

Z přehledů vydávaných ministerstvem je zřejmé, že vývoj sice není příliš optimistický, ale také není tak dramatický, aby se nedal zvládnout. V druhé polovině února a do 8.března má mírně stabilní průběh. Největším problémem je regionální nevyrovnanost a nestejně zatížené nemocnice a logicky i neustále opakovaný problém nedostatku zdravotnického personálu.

Přesto je možné uvést, že v České republice je poměrně velký potenciál, který lze využít. Zásadním problémem je pasivní přístup ministra a jeho týmu. Ačkoli je zřejmé, že extenzivní řešení nemá odpovídající efekt, kdy se do nekonečna se opakuje řešení zvyšováním kapacity nemocnic a převáděním oddělení neinfekční péče na tzv.covidová oddělení. Logicky se tak děje se stávajícím personálem, který je ad – hoc posilován vojáky, studenty zdrav. škol nebo dobrovolníky. Nemocnice jsou tak zaplněny neúměrně velkým množstvím pacientů, kteří jsou sice kovid pozitivní, ale velká část z nich nevyžaduje intenzivní péči a pacienty, kteří jsou v po-kovidovém stavu.

Stejně není aktivně přistupováno k přípravě personálu. Každý dobrý krizový manažer pracuje s variantními scénáři, které modelují pravděpodobný budoucí vývoj. Jestliže se očekává další nárůst, měly by se s předstihem uvolnit nemocnice předpokládaného nejvíce zasaženého regionu. K tomu by měly být použity „odlehčovací nemocnice“. V počátku bylo téměř samozřejmé, že se připravovaly provizorní nemocnice. Dokonce i u nás se za – z dnešního pohledu – méně dramatického stavu připravily dvě tzv. polní nemocnice.  Dnes, kdy je situace mnohem horší se o něčem takovém nemluví. Jediný argument je, že není personál. Z hlediska zkušeností, které máme a času a znalosti vývoje bylo a je stále žádoucí, aby se takové řešení předem připravilo, proběhlo školení personálu k obsluze složitějších zdravotnických zařízení, který poté posílí kmenové zdravotníky.  To by umožnilo sestavovat mikro týmy které by mohly pracovat pod pohledem profesně zkušeného zdravotníka. Předně by se snížilo zatížení nemocnic a kmenového personálu v nich a zároveň by dobře vybavené nemocnice mohly v mnohem větším komfortu pečovat o těžké a těžší případy. Pokud se vše začne řešit v okamžiku, kdy je problém „na stole“, moc prostoru na „manévr“ není.

Jedním z negativních následků takové nepředvídanosti a neschopnosti řešit problém s vizí budoucnosti je tendence umisťovat pacienty do nemocnic v zahraničí. Mezi projevy suverenity státu patří schopnost se postarat o své občany. Je to základní povinnost a péče o zdraví patří mezi ty nejzásadnější ( i proto posíláme pro zraněné občany v zahraničí letadla, abychom o ně v našich zařízeních mohli pečovat – nebo je to jen laciná politika?).

Při našem prvním vojenském nasazení na Balkáně v misi IFOR neměli naši vojáci starost o nic jiného, než kdo – jaký doktor se v případě zranění o ně postará. Odpověď, že bude zajištěna zdravotnická péče (úmyslně neuvádím státy) podle mandátu mise, nikomu nestačila. Zásadní požadavek byl – musí to být český doktor. Proč to neplatí dnes? Protože už jsme rezignovali, nebo máme neschopné lídry. To si ale už můžeme přečíst v německých novinách. A neříkají to bezvýznamní politici.

Včera tj. 8.3. zaznělo ve sdělovacích prostředcích, že je připraveno v německém Sasku 9 – SLOVY DEVĚT lůžek. Ministr Blatný uvedl, že žádáme „o lůžkové zaopatření minimálně desítek infikovaných“.  Předně je ponižující, že se ČR, která se vždy honosila tím, jak má kvalitní zdravotní systém obrací na ostatní státy o pomoc, kdy si všechny s námi srovnatelné státy byly schopny poradit sami, ale zároveň je zcela zřejmé, že desítka (y) pacientů náš problém nevyřeší. Často používaný argument, že je to blíž je sice pravda, ale při včasném a dobře organizovaném zdravotnickém přesunu není takový přesun po území ČR nemožný (když nic jiného, armáda má pro takové přesuny připravený vrtulník Mi 171 ve zdravotnické verzi). Z výše uvedených tabulek je zřejmé, že rezervy v ČR stále existují. Ale zejména ve vztahu k negativnímu politickému dopadu v budoucnosti jak na vnitropolitické scéně, tak především na scéně mezinárodní, je takový krok velmi diskutabilní.  S vědomím toho, že jsme nebyli ochotni zajistit výpomoc našim spojencům v minulosti v době migrační krize a nyní v počátku krize koronavirové je tento fakt do nebe volající. V další budoucnosti je to důvod k nátlaku na ČR v době, kdy se bude jednat o konfliktní situaci. To by zcela určitě poškodilo naše národní zájmy, nebo jejich podřízení se jiným. Zpravidla se o takových souvislostech otevřeně moc nemluví, ale je to tak. Ostatně kdo jen trochu přemýšlí, dovede si možné situace odvodit od toho co má ČSR nebo ČR za sebou.  Už naše žádost spojencům o očkovací vakcíny nebo testovací sady byla diskutabilní. Následné, organizačně nezvládnuté úvodní období očkování nám na prestiži také nepřidalo a je předmětem kritiky našich sousedů.

Dnes je zprávou číslo jedna – první „kovid“ pacientka byla převezena do Polska …….