Až přijde chemický útok, měli bychom být připraveni

Každá hrozba má svůj vývoj. Neměli bychom tedy hrozbu chemického útoku přeceňovat, ale také nepodcenit.

Boj s tzv. Islámským státem v Iráku a Sýrii se krok za krokem blíží ke svému konci. Islámský stát byl v Mosulu v zásadě poražen. Není to sice úplný konec Islámského státu na území Iráku, ale je to porážka, která má zásadní význam.  Přes velkou publicitu, vytlačení bojovníků Islámského státu z Mosulu tedy neznamená jeho úplný konec. Stále ještě ovládá území, které není příliš obydleno, ale také není plně pod kontrolou Irácké vlády. Určité zázemí Islámský stát má, a pokud Irácká vláda nedotáhne boj s Islámským státem na svém území do úplného vítězství, bude mít pořád jeho bojovníky za svými zády. Ostatně máme zkušenosti s Talibánem v Afghánistánu a jeho „znovuzrození“ je varováním.  

V Sýrii je situace v boji s Islámským státem ještě složitější. Několik různě silných entit s ním bojuje, ale také s ním některé skupiny sympatizují. Boj o Rakká je považován za stejný symbol jako Mosul, ale i tady platí to samé jako v Iráku. Stále jsou pod kontrolou Islámského státu rozsáhlá území a není jasné, jak se podaří jeho bojovníky vytlačit , izolovat je a zbavit je možnosti dalších bojových aktivit. Více než v Iráku je režim Bašára Asada konsolidovanější, ale také odhodlanější brutálně potlačit veškeré projevy odporu. To sice může vést k tomu, že v důsledku velkou většinu území Sýrie znovu ovládne Bašár Asad a jeho režim, ale známá brutalita režimu i nezahojené rány z minulosti vyvolají další odpor k jeho vládě. Také nesmíme zapomínat na snahu Turecka ovlivňovat dění v Sýrii (stejně ale i v Iráku) v kontextu boje proti Kurdům a jejich snaze vytvořit tzv.Kurdistán, nebo jeho podporu syrských Turkmenů, kteří jsou v příkrém sporu s režimem Bašára Asada. Jejich menšina se odhaduje od několika set tisíc po miliony (po období boje se syrským režimem a Islámským státem určitě méně než více).  

V každém případě Islámský stát ztrácí schopnost koordinovaných bojových operací. Nejvíce je postiženo řízení Islámského státu. Nejenom pro ztrátu území, ale i proto, že jsou postupně zabíjeni vedoucí představitelé IS a ti kteří nastupují po nich, jsou méně zkušení, často nemají možnost přímého spojení, nebo jen omezeně a zpravidla nevydrží dlouho ve svých pozicích. Způsob řízení je tedy málo efektivní, přesto pro fanatiky Islámského státu dostatečně srozumitelný. Názorným příkladem je pokyn vůdců Islámského státu k provádění útoků noži, nebo útoky najetím autem do davu. Od tohoto pokynu došlo především v Evropě k velkému množství útoků radikálních islamistů nožem nebo autem. Mezi prvními vraždili dva Nigerijci v květnu 2013 nožem a sekáčkem na maso. Zavražděn byl britský voják. Nejdramatičtější útoky autem se odehrály v prosinci 2016 na vánočním trhu v Berlíně, zahynulo 12 lidí a v červenci 2016 ve francouzské Nice kdy při oslavách státního svátku útočník zabil 87 lidí. Své oběti má i rok 2017.

Tento způsob útoků byl zvolen, protože většina států přijala relativně účinná opatření k zabránění teroristických útoků střelnými zbraněmi.  Jejich přeprava, skrývání a řada následných kontrolních opatření ukazuje na složitosti při použití těchto zbraní.

I když útoky autem, v poslední době 9. srpna tohoto roku v Paříži útokem na skupinu francouzských vojáků nebo ve Španělsku 17. srpna v Barceloně ještě nekončí, je zřejmé že opatření, která jsou postupně zaváděna, jejich účinnost snižují. Téměř s železnou pravidelností jsou útočníci buď zabiti, nebo zajati. 

Tyto útoky nejsou zpravidla moc sofistikované, jsou prováděny buď malou skupinou lidí, nebo tzv.vlky samotáři bez koordinace, případně přímé podpory Islámským státem. Protože mají uvedené limity (mimo několika masakrů autem najetím do lidí), nejsou tím, co si představitele Islámského státu od těchto metod slibovali. Mimo jiné i  jsme si zvykli na zprávy tohoto typu teroristického útoku, což snižuje následný psychologický efekt, který je vždy součástí hrůzného plánování teroristů.

Za situace nevyhnutelné porážky Islámského státu na Středěním východě  již delší dobu přijímáme poznatky zpravodajských služeb a lidí z teritoria o tendenci dezertérů/bojovníků přesunovat se do Evropy, ale i o tom, že se cíleně přesunují do Evropy dobře vycvičení bojovníci Islámského státu. O jedné takové „brigádě“  - al-Chansá se podle The Sunday Times (v srpnu tohoto roku) zmínil zajatý bojovník Islámského státu. V této brigádě se v Sýrii cvičí Britové, aby po návratu domů spustili další vlnu teroristických útoků. Podobnou zprávu v srpnu přinesl i Český rozhlas, který cituje zprávy o „brigádě“ Amniját al-chardží. Její existenci potvrzuje i izraelský server Debkafile. V té souvislosti uvedl bývalý ředitel izraelského Úřadu pro boj s terorismem, generál Nican Nuriel, že je přesvědčen, že takto vycvičení bojovníci Islámského státu mohou provést v Evropě chemický útok. Dnes již podle něho mají zkušenosti, schopnosti a pravděpodobně i prostředky.

Chemické zbraně byly a určitě stále jsou na území jak Iráku, tak Sýrie.

Lze předpokládat, že časem přejde Islámský stát na jiný způsob útoků na území Evropy. Tím jsou právě útoky chemickými zbraněmi.

Útok chemickými zbraněmi má v první řadě obrovský psychologický dopad. Vedle uvedeného psychologického efektu, může při „správné volbě“ rozptýlení chemické otravné látky způsobit i značné ztráty. Při současných znalostech „expertů Islámského státu“ je možné, aby bylo relativně malé množství bojové otravné látky, případně průmyslové otravné látky přesunuto do Evropy a po Evropě se s ní pohybovat. Chemické zbraně jsou oprávněně považovány za zbraně hromadného ničení, i když má jejich používání řadu limitů, které ovšem byly v nedávné minulosti prolomeny.

Používání otravných látek není pro Střední východ ničím novým.   Víme, že Sadám Husajn měl obrovské zásoby těchto zbraní hromadného ničení a také je několikrát použil. A to jak proti vlastním obyvatelům, tak v bojových operacích ve válce proti Iránu. Symbolem se stalo kurdské město Halabdža. 16. března 1988 zaútočila irácká armáda chemickými zbraněmi na toto kurdské městečko u íránských hranic. Zahynulo 5 tisíc obyvatel a 10 tisíc lidí bylo zraněno, většinou ženy a děti. Mezinárodní humanitární organizace Human Rights Watch (HRW) označila tento útok za genocidu. 

V používání chemických zbraní není mimo podezření ani syrský režim Bašára Asada.

Zpět k Islámskému státu -  je známým faktem, že velké množství velitelů armády Saddáma Husajna ale i expertů na vojenské technologie, včetně těch chemických, přešli k bojovníkům Islámského státu. Prokázalo se, že do programu Islámského státu vývoje a výroby otravných chemických látek byli a pravděpodobně stále jsou zapojeni i vědci z dob režimu Saddáma Husajna. Právě Ti přinesli Islámskému státu své chemické know-how. Podle plukovníka Vratislava Osvalda (AČR), pokud by se Islámskému podařilo program výroby a použití bojových otravných látek rozvinout, šlo by pochopitelně o strašlivou hrozbu.

V květnu tohoto roku (2017) podle CNN potvrdil mluvčí Pentagonu Adrian Rankine-Galloway informaci, že Islámský stát přesouvá technické a plánovací experty z Rakky.  Podle něj do oblasti kontrolované Islámským státem v údolí řeky Eufrat mezi syrským městem Majádín a pohraničním iráckým městem Kaím. V této oblasti podle dalšího (byť nejmenovaného) amerického činitele soustřeďuje Islámský stát i své experty na chemické zbraně s cílem vytvořit buňku pro vývoj chemických zbraní. Řada přímých i nepřímých důkazů ukazují na prohlubující se zájem Islámského státu o chemické zbraně a možnosti jejich bojového použití. Bezesporu je Islámský stát již několikrát použil. Toto potvrzují zdokumentované případy použití bojových otravných látek nebo průmyslových jedů. 

Je otázkou kolik, a kde jsou uskladněny zásoby chemických otravných látek Islámského státu. Po porážce Islámského státu nebude mít téměř jistě schopnosti pokračovat ve vývoji a výrobě bojových otravných látek,  může ovšem najít cestu jak použít skryté zásoby anebo jak upravit k bojovému použití. Již v roce 2015 byly evidovány případy použití chemických zbraní v podobě výbušných systémů naplněné bojovým chlórem. Na tento fakt a zároveň na nebezpečnou tendenci Islámského státu zajistit vývoj nebo alespoň získání většího množství bojových otravných látek tehdy upozornila např. Austrálie slovy ministryně zahraničí Julie Bishop.

Příprava chemických improvizovaných bomb je relativně jednoduchá, sice s menším účinkem než nálož s bojovým otravným plynem např. Sarinem, Tabunem, VX nebo Yperitem, ale může být další úrovní teroristických útoků.  Nelze vyloučit ani použití zmíněných zásob bojových otravných látek, které velmi pravděpodobně Islámský stát má.

Do současné doby se většinou otravné látky dopravovaly na cíl dělostřeleckými granáty, nebo formou improvizovaných výbušných systémů. Téměř vždy bylo útočníkem možné přijímat řadu opatření, které mají zabránit tomu, aby se sám útočník nestal obětí. Najde li Islámský stát způsob jak v Evropě bezpečně dopravovat odpovídající množství otravné látky na místo úderu a následně, najde li způsob jak takové otravné látky v odpovídající koncentraci rozptýlit, zpravidla v nějakém uzavřeném prostoru, můžeme si být jisti, že chemický útok několikanásobně provede. Z bojiště na území Iráku a Sýrie zkušenosti má.

Neměli bychom tento trend jen komentovat a zajímavě o něm mluvit a psát. Musíme připravovat občany k tomu, aby se při takovém útoku uměli bránit a následky takového útoku co nejvíce omezit. V České republice se nesměle mluví o zavedení programu, který má v něčem blízko k dřívější „civilní obraně“. Ještě dnes je tento program komunistického Československa pomlouván. Ano – k tomu k čemu byl určen, byl nesmyslný. Dnes je ovšem potřebné se k některým jeho segmentům vrátit, vyhodnotit jejich účelnost na zahájit přípravu všech skupin obyvatelstva k reakci na podobný útok (samozřejmě že i na další teroristické útoky). Důraz by měl být dán na obyvatele velkých měst a městských aglomerací. Praha, Ostrava, Brno, Plzeň, Ústí nad Labem či Hradec Králové apod.