Výsledek války s koronavirem závisí na vaší vůli

  Pro zvládání krize je vedle efektivních organizačních opatření nezbytné dosáhnout porozumění občany o účelnosti a nezbytnosti často nepopulárních kroků. Mělo by se vedení státu zaměřit na "vědomí občanů"? 

V posledních několika letech je často vidět experty zaměřené na bezpečnost a případně na krizové řízení, jak fundovaně vysvětlují nové trendy v bezpečnostních hrozbách a jak se projevují i v ČR. Zaujatě vysvětlují, co je to hybridní hrozba a hybridní válka. Logicky většinou je toto vysvětlení vázáno na hrozby vojenského charakteru.

Česká republika se v několika posledních několika měsících zmítá v krizi koronaviru a nedaří se jí vypořádat se s jejím šířením do té míry, že už dlouho patříme ke státům nejenom z hlediska evropského, ale celosvětového ke „špičce“ v tom negativním slova smyslu.

Vláda přijímá řadu opatření, které nemají buď odpovídající efekt, nebo jsou hned v krátké době měněna. To ukazuje na dlouhodobé problémy. Předně zcela určitě chybí správně cílené analýzy nejenom šíření vlastní nákazy, ale i analýzy, které by ukazovaly kde je problém v naší společnosti, který nám brání ve výrazném omezení šíření nákazy a zvýšení efektu přijímaných opatření.

To je důvodem, proč se dovídáme z úst vicepremiéra Havlíčka nebo ministra zdravotnictví Blatného nepřesné informace, které jsou ve velmi krátkém čase opraveny, nebo rozhodnutí která se buď rychle mění, nebo ruší úplně.

Česká republika je k 12.lednu 2021 na 6.místě v počtu nových případů na 1 milion obyvatel s počtem 872,6 obyvatel nakažených koronavirem  a v poměru mrtvých na 100 tisíc obyvatel s poměrem 124,90 jsme na 8 místě na světě s celkem 13 272 mrtvých v souvislosti s COVIDem. Přesto je společnost absolutně klidná. Oproti jaru 2020, kdy se Češi jako jeden národ semkli a bojovali společně proti nákaze a celý svět s obdivem poukazoval na úsilí Čechů zajistit ochranné prostředky, na to že každý, kdo měl možnost šít roušky, neváhal a začal jejich výrobu. S humorem jsme se dívali na televizní reportáže o „rouškovnících“ apod.

Co se změnilo, že dnes je drtivé většině lidí jedno, že u nás umírá téměř nejvíce lidí v porovnání s celým světem, proč nám nevadí, že dramaticky zhoršující se stav ministr zdravotnictví odevzdaně komentuje s tím, že to jsme přece museli očekávat a asi bude i hůř. Proč nevadí, že se zavřou zimní areály, a přesto se do zimních středisek nedá dostat autem, protože je tam takové množství aut, že se jednoduše do zimního střediska nevejdete a k údivu zahraničních komentátorů policie, namísto aby bránila soustřeďování lidí, tak jak je tomu například v Německu naopak reguluje provoz, aby se na sjezdovky dostalo co nejvíce lidí.  Debata na toto téma končí tím, že vicepremiér Havlíček oznámí, že se dnem 22.ledna zimní střediska „asi“ otevřou. Tedy v našich podmínkách se určitě otevřou, ačkoli se velmi pravděpodobně stav zamoření coronavirem výrazně nezmění, i když se v tomto týdnu počet nově diagnostikových osob o něco snížil. Ale už dnes provozovatelé sjezdovek avizují, že nemají možnost, jak ovlivnit návštěvníky sjezdovek, ačkoli za našimi hranicemi v Rakousku je to úplná samozřejmost a provoz na otevřených sjezdovkách je veden přesně v duchu vládních nařízení.

Zásadní problém je v našich hlavách.

To se vracím k úvodu textu a k tomu, co je ho hybridní válka. Jestliže většina vrcholového managementu ČR ví, co je to hybridní válka, dovede o ní v době klidu zajímavě povídat, proč nechápe že je to věc působení na vědomí lidí a jeho ovlivňovaní. Máme s tím přece své zkušenosti z let 2008 a 2009.  

Jestliže chápeme, co je to ovlivňování mysli lidí, proč už dávno ti samí experti nepřišli na to, že v prostředí českého státu, je právě tento moment zásadní pro nastolení alespoň přijatelného stavu v době pandemie koronaviru. Společnost je netečná k následkům pandemie i k bolesti těch, kterým zemřeli na následky koronaviru nejbližší příbuzní, společnost je netečná k tomu, jak se vyčerpává národní hospodářství, postupně krachuje zejména v oblasti služeb/restauratérství jedna firma za druhou, a proč lidem nevadí, že se naše zdravotnictví pohybuje na hraně možností, kdy je denně reportováno, kolik už zemřelo lékařů a zdravotních sester a kolik nemocnic musí uzavírat svá oddělní, aby zajistily péči o „kovidové pacienty“.

Organizačně to nezvládá zdravotnictví

Prázdné polní nemocnice pořád čekají na své pacienty, dokonce je možné že budeme jejich přístroje kanibalizovat. Místo toho aby se ulehčilo nemocnicím a ti pacienti, kteří jsou v nemocnicích jen s lehkým průběhem onemocnění byli umístěni do polních nemocnic, jsou dnes převáženi do nemocnic jiných. V těchto dnech hradecká nemocnice hledá umístění pacientů s mírným průběhem v domovech seniorů nebo jiných ne-nemocničních zařízení. Být v polní nemocnici určitě není tak příjemné jako umístění v „kamenné“ nemocnici, ale dá se to vydržet. V nemocnicích by se tím snížila zátěž ale také množství lidí, kteří potenciálně mohou zamořit nemocniční prostředí, a případně nakazit lékaře, kteří jsou určeni k jiným pracím. Nic nejde! Argument je, že není personál. Proč není personál na soustředěné množství pacientů v polních nemocnicích, kde se dá poměrně efektivně pečovat o pacienty s lehkým průběhem, ale je personál na roztříštěné různě pospojované prostory větších i malých nemocnic, které musí být posilovány armádou. To raději potupně žádáme už podruhé o pomoc zahraničí, které se na nás dívá s despektem právě pro obrovskou míru neukázněnosti obyvatelstva a neschopnosti prosadit plnění přijatých opatření, ale také alibismu hlavních funkcionářů státu. Polní nemocnice v Brně bude využita pro očkovací centrum, pražská polní nemocnice za desítky milionů není využita vůbec. Přitom posily přicházející do jednotlivých nemocnic by bez problému chod polních nemocnic zajistily. Jen se musí chtít. Standardní nemocnice by se pak mohly věnovat i nekovidovým pacientům.

Aby toho nebylo málo, bývalý ministr zdravotnictví informoval, že očkovací centrum se v Praze (pravděpodobně) zřídí v O2 aréně a ne na Letňanském výstavišti, kde je prostoru dostatek.

Ústřední krizový štáb se prezentuje tím, jak vyřešil převoz těl mrtvých z krematoria v Ostravě do krematoria v Hustopečích ačkoli to podle manažerů pohřebních služeb v Ostravě zase není tak velká výjimečnost, protože Ostrava má podhodnocené kapacity v segmentu pohřebnictví, a k tomuto kroku přistupovali i v minulosti. Je to „dobrá zpráva“ o tom, že ústřední krizový štáb pracuje? Jinak o něm totiž moc slyšet není.  Ústřední krizový štáb nám dnes v době, kdy již běží očkování „konečně říká“, že sice není v nemocnicích dostatek injekčních stříkaček a jehel, ale už se řeší dodávka z EU nákupem z Číny (naštěstí nejenom z Číny). Co dělali experti ve zdravotnictví a krizovém řízení v době, kdy se o očkování mluvilo již před několika měsíci. Mimo jiné, očkování již běží a vláda „už“ řeší očkovací strategii, ačkoli například asociace hejtmanů ústy jeho předsedy o deficitu strategie mluví nejméně měsíc, kdy bylo poukazováno na to, co se za strategii vydávalo je nedostatečné.

Je téměř samozřejmostí, že v průběhu krize jsou rozhodnutí zpochybňována, nebo je vyžadováno jejich další upřesnění. Ukazuje to na to, že se přijímají opatření jen jako plošné restrikce, které by měly zabránit šíření koronaviru a je otázkou, po jak hlubokých analýzách, oponenturách a rozborech byly přijaty, aby bylo zřejmé jak budou účinná a za jakých podmínek. Protože se tak neděje jsou nelogicky postihováni i ti podnikatelé nebo subjekty, které mohou za přesně definovaných podmínek téměř normálně fungovat. Jsou tak omezováni podnikatelé v jejich podnikání, tedy nevydělávají, ale stát je různými cestami COVIC „X“ finančně podporuje.

Nelze jednoduše kopírovat to jaká opatření se přijímají jinde, protože česká mentalita je často velmi vzdálená společnostem, od kterých si bereme příklad.  Stojí nás to nemalé finance. Ztrácejí podnikatelé i stát, který platí kompenzace.

Příkladem může být právě provoz zimních středisek. Měli jsme dva příklady za našimi hranicemi. Rakousko a Německo. Zatímco Rakušané provoz pro své občany povolili, Němci střediska zavřeli. My jsme šli formálně výraznějším omezením. Ale asi nikdo neudělal rozbor toho, co se ve společnosti stane, když tento krok vláda udělá. Kdyby byli součástí rozhodovacího procesu i sociologové, určitě by upozornili na skutečnost, že občané jsou už unaveni z neustálých omezení, včetně omezení pohybu. Stoprocentně by doporučili zvážit životní styl především mladší generace. Nejenom, že je tradičně český národ z velké části národem lyžařů, ale i to, že brát našim lidem možnost vyrazit o svátcích a o víkendu mimo městské aglomerace, stále ještě poznamenané rozsáhlou panelovou výstavbu je špatná cesta. Tak se stalo, že do zavřených lyžařských areálů vyráží tisíce občanů, jednotlivců, part nebo celých rodin. Výsledek je zcela opačný, než bylo uvažováno. A protože u nás „nic nejde“ majitelé a provozovatelé areálů většinou krčili rameny, protože davy lidí na úpatí sjezdovek zvládat nemohli a ani nechtěli a policie se soustředila na řízení provozu na vjezdech do areálů.  Kdybychom si vzali vzor z Rakušanů, nastavili nekompromisní podmínky provozu lyžařských areálů, a tam kde by je provozovatelé nedodržovali, ty okamžitě uzavřeli z mocí úřední, byť za přítomnosti policie, mohli jsme vyvést lidi především z měst do přírody a tím snížit riziko šíření nákazy.  Jako reakce na nepovedené opatření ministr Havlíček přispěchal s ujištěním, že se otevření areálů zváží ke dni 22.ledna.  Byla i zmíněná druhá varianta, přesněji ta, kterou jsme zvolili my, ale to by musely jinak fungovat pořádkové struktury naší policie a provozovatelé sjezdovek by museli dbát o své majetky, jako tomu je v Německu. 

Je evidentní, že míříme mimo cíl. Zatímco je naším terčem jen koronavirus, o kterém toho známe hodně ale zároveň i málo, hlavním cílem by mělo být změnit přístup obyvatelstva ČR k boji proti neviditelnému nepříteli. To se ale nedá jen tím, že se připraví nepodařená informační kampaň nebo se bude při tiskových konferencích apelovat na občany, aby byli poslušní. To nefunguje. Je jedno jak tomu kdo bude říkat, zda strategie nebo informační operace, ale musí se připravit a realizovat komplex opatření, která občany vnitřně přesvědčí, že to co děláme proti kovidu není pokus/chyba akce, ale do všech detailů promyšlený proces „šitý na míru“ lidem v ČR a že jsme o krok dopředu a ne deset kroků za událostmi. To je ta podobnost s hybridní válkou. Jsme v prostředí hybridní války. Její výsledek bude dán tím, jak se budou chovat naši občané a jak budou psychicky připraveni rozumná omezující opatření akceptovat. Dovolím se ještě připomenout, že mimo Polska kolem nás je již přítomna nová britská mutace rychle se šířícího viru. (v Polsku je „přítomna záhadná česká verze“ o které sice nic nevíme, ale asi bude nebezpečná) V každém případě, pokud bude pokračovat laxnost s jakou k přípravě a k realizaci opatření, případně jejich prosazení přistupujeme, bude pokračovat „blokáda“ ČR. Tu čím dál více uplatňují naši sousedé, protože ČR je vysoce rizikovou oblastí.  (Die Welt píše: Německo se koronviru nezbaví, dokud se nákaza bude šířit v Česka….) Bude stále více mrtvých, i těch mladších a ekonomika bude strádat. To se odrazí na naší budoucí kondici, jako státu a postavení v „klubu“ států EU.

Statistické údaje jsou ze zdroje https://ourworldindata.org/corpnsvirus a Johns Hopkins University&Medicine.

?