Téze - Třetí manévrující prvek – výsadková brigáda

25. 07. 2018 15:00:00
Sen o výsadkovém pluku a také „otec“ založení a výstavby 4.brn měl po roce 1990 generál Karel Kuba. Jako starý výsadkář chtěl výsadkové vojsko obnovit do podoby 22.vb před rokem 1969.

V devadesátých letech ovšem nebyly již takové možnosti jak z hlediska finančního, personálního, tak i materiálního. Hlavní roli hrály především omezené finance.

Jednou z priorit Náčelníka Generálního štábu je výstavba „třetího manévrového prvku“ v podobě výsadkového pluku. „Tím armáda získá komplexní a vyvážené portfolio sil“ uvedl náčelník Generálního štábu. Tento úkol nese řadu rizik a nastoluje otázky, na které bude muset nejvyšší management AČR odpovědět.

Předně se jeví nezbytné posoudit tento prvek z hlediska funkčnosti armády. Armáda má a bude mít každou brigádu/pluk jiné organizační struktury a výzbroje. To sebou přináší řadu problémů. Otázka nejvyššího řádu je, jak bude taková armáda používána. Bude to armáda schopná vlastní bojové akce kompaktním souborem sil, nebo to bude armáda, která bude doplňovat jiná bojová uskupení jiných států (platí to i pro tzv. mezinárodní bojová uskupení různé velikosti i pro potřebu článku č. 5 Severoatlantické smlouvy). Pro tak malou armádu, jakou je AČR, je nutné důkladně zvážit použití uvažovaného výsadkového pluku. Bude to pluk určený pro provádění operačních výsadků nebo pro omezené aktivity blízké spec.silám, rangers apod? Výsadkový pluk bude potřebovat úplně jinou logistiku než ostatní armádní složky, výcvik, výběr příslušníků a samozřejmě že i výzbroj. Výsadkový pluk nejsou jen vojáci s padáky. Pro zabezpečení výcviku je nutné mít odpovídající učebně výcvikovou základnu, vybavení pro přepravu – odpovídajících počet transportních letadel, vybavení výsadkářů včetně padáků pro vysazení výstroje a vybavení ale i pro vysazení těžší techniky. Tyto padákové systémy v AČR nejsou a jsou poměrně drahé. Transportní letadla pro provedení výcviku i případného vysazení při bojovém nasazení je možné nasmlouvat. Je ovšem nutné připomenout, že se jedná o velmi drahé aktivity. Např. Německo původně objednalo 60 transportních letadel A 400M, dnes existuje názor, že z důvodů vysokých nákladů na provoz bude do vzdušných sil SRN zavedeno jen 40 těchto transportních letadel. Výsadkáři mohou být vysazeni i jako vrtulníkový výsadek, nebo přesunem na svých lehkých vozidlech. Ve všech případech je nutná i složitá podpůrná operace. Předpokládám, že je všem jasné, že pro vysazení výsadkového pluku nemá AČR ani dostatek transportních letadel, ani vrtulníků.

Výsadkáře není možné jen vysadit do hloubky nepřátelského území, ale i pravidelně a intenzivně zásobovat, zpravidla vzdušnou cestou. Každý výsadek je terčem mimořádného bojového úsilí nepřítele směřujícího k jeho likvidaci. AČR nemá pro podporu vysazeného pluku do hloubky nepřátelského území ani dalekonosné dělostřelectvo, ani vhodné prostředky, jakými jsou bitevní letouny. O bitevnících L 159 je obecně známo, že nejsou vhodné pro spojenecké akce a sami podporu nezajistíme. Poslední vývoj v nákupu víceúčelových vrtulníků, nehledě na malý počet, úplně ignoruje variantu útočných vrtulníků. Vyzbrojené víceúčelové vrtulníky se můžou zdát jako řešení, ale pro intenzivní bojové střetnutí mají jednu nevýhodu. Nejsou vhodné pro údery do hloubky nepřátelského území. Pro případnou podporu vysazeného pluku bychom tak byli závislí na našich spojencích. Jen připomenu moji debatu s mým kolegou, šéfem obrany Velké Británie v diskusi o začlenění 4.brn do sestavy britské divize, které byla v té době dislokována v Německu – „nemyslete si, že nám do divize vložíte brigádu, o kterou se budeme starat jako o malé děti. Bude to plně vybavená brigáda, včetně útočných vrtulníků. Naše podpůrné prostředky (nebo jinak - naše sestava je kalkulována na) jsou počítány na podporu našich útvarů“.

Vysazení jakéhokoli výsadku do hloubky nepřátelského území, a je jedno zda se jedná o konflikt vyšší nebo vysoké intenzity, nebo na území ovládané teroristickou organizací, vyžaduje mít ve výsadku vlastní podpůrné prostředky. V organizační struktuře vysazované jednotky nebo útvaru jsou zpravidla zbraně lehčí, ale takovéto lehčí zbraně zajistí jen omezenou podporu do okamžiku příchodu pozemních mechanizovaných jednotek. Pokud bychom měli mít ambice vést operaci vlastními silami, musíme mít vedle výsadkových jednotek manévrující prvek, který má schopnost se rychle spojit s výsadkem, ale měli bychom vlastnit i prostředky s velkým dosahem efektivního působení na nepřítele. Výsadkový pluk by měl mít schopnost vysazení do operační hloubky až 100 km. To znamená mít schopnost bojovat 2-3 dny. Podporu mu můžou poskytnout jen dosud málo využívané L159, s jejichž operačním nasazením nemáme vůbec žádné zkušenosti a ani jsme nebyli schopni (zpravidla zdůvodněno financemi) tyto lehké bitevníky nasadit mimo území ČR. Taková podpůrná operace by určitě stála mnoho financí tím spíš, že bychom museli vytvořit vlastní kontingent, protože L 159 jak jsem uvedl, není plně operačně kompatibilní s podobnými letadly našich spojenců.

Již dlouhou dobu vedeme debatu o pořízení víceúčelových vrtulníků. Pro téma výsadkového pluku při jeho případné výsadkové operaci, provedeného vysazením na padácích nebo formou vrtulníkového výsadku je potřebné se znovu vrátit k doktríně vrtulníkového letectva. Dnes existuje názor, že hlavním typem vrtulníku Armády ČR bude tzv.víceúčelový vrtulník, který je možné vyzbrojit téměř na úroveň vrtulníku útočného. Nehledě na to, že počet 12 ks takových vrtulníků je počet nedostatečný, v podobě předpokládaného víceúčelového vrtulníku jsou jeho schopnosti velmi omezené. Předně nelze plně vyzbrojený vrtulník použít zároveň pro přepravu vojáků. Zbraně a munice berou poměrně velkou část využitelné zátěže pro přepravu vojáků. Stejně tak i není úplně možné, aby vrtulník přepravující vyzbrojené vojáky prováděl bojové manévry podobně, jako to má provádět vrtulník útočný. V omezeném rozsahu může, ale skutečně jen v omezeném rozsahu. Máme bohaté zkušenosti s používáním bitevních vrtulníků Mi 24. Ačkoli mají kapacitu převážet až 6 vyzbrojených vojáků, nikdy tato schopnost nebyla efektivně využívána. Také není možné předpokládat, že budou víceúčelové vrtulníky plnit střídavě mise bojové a transportní. Naše názory na použití vrtulníků jsou ovlivněny zkušenostmi z našeho nasazení v Afghánistánu. To jsou ale podmínky, kdy mají spojenci absolutní vzdušnou převahu a Al Kaida a Talibán nemají žádné prostředky protivzdušné obrany. Ve válce, kterou vedl Sovětský svaz v Afghánistánu od konce roku 1979 do února 1989, ztratila sovětská armáda 333 vrtulníků. A to za situace kdy sice měli Sověti absolutní nadvládu ve vzduchu, ale mudžahedínové měli protiletadlové raketové komplety země-vzduch FIM-92 Stinger. Ne všechny ztracené vrtulníky byly sestřeleny, uváděn je počet 208 všech typů vrtulníků, z toho sestřeleno 79 vrtulníků Mi24 ( dalších 23 ks vrtulníků Mi 24 bylo ztraceno při haváriích, případně byly zničeny na zemi). Transportních vrtulníků bylo sestřeleno 129. Jedním z důvodů, proč bylo sestřeleno tak velké množství transportních vrtulníků spočívá v tom, že koncepce sovětských vrtulníků není určena k ofenzivním bojům nad územím nepřítele (mimo Mi 24/28, případně Ka50/52), čemuž odpovídá i konstrukce. Víceúčelové vrtulníky pro vedení boje v hloubce nepřátelského území jako jsou v amerických ozbrojených silách (UH1 případně UH60), Sovětský svaz neměl a Rusko stále nemá (zavádění vrt.Ka 60/62 se významně zpožďuje). Pokud si pořídíme jen víceúčelové vrtulníky, nebudeme disponovat důležitou schopností. Tou je schopnost útočných vrtulníků provádění úderů do hloubky nepřátelského území, mimo jiné právě k podpoře našich vojsk vysazených do hloubky. Útočné vrtulníky mají vedle uvedené role i roli přímé obrany víceúčelových vrtulníků při jejich přepravě vojáků do prostoru vysazení. Ano, k tomuto úkolu se dá použít i víceúčelový vrtulník, ale vždy budeme muset počítat s vyššími ztrátami těchto strojů.

Úplně ignorujeme změnu definice zdroje hrozby. Podle této definice, NATO vidí staronové hrozby v Rusku a jeho chování. Podle hlavního zdroje hrozby je budována i armáda a zařazována výzbroj. Ruské ozbrojené síly jsou „přesycené“ obrněnými prostředky (mimo jiné, dne 24. 7. na kolegiu ruského ministra obrany informoval ruský ministr obrany Šojgu, že ruská armáda na západě Ruska vytvořila od roku 2016 70 nových útvarů – dvě divize a tři brigády).

Cílem budování ozbrojených sil států NATO je „odstrašení“. To nebudujeme proto, abychom bojovali, ale abychom bojovat nemuseli.

Další možnost při podpoře vysazeného výsadkového pluku je spolehnout se na spojence, což je naše mantra. Ne vždy však funguje.

Koncept jednotné vševojskové armády, nejdříve postavené na armádních sborech, pak v reálnější podobě na vševojskové divizi, vedle níž stála brigáda rychlého nasazení, přepokládal schopnost rychlého manévru této brigády do hloubky nepřátelské sestavy. Hrotem by byl 43.vmpr, se kterým se měly spojit a zároveň ho posílit 41. a 42. mpr. Tento koncept byl celou brigádou procvičován, včetně padákového výsadku v roce 2002.

Ale v současném konceptu „výsadkového pluku“ je problémem i vlastní brigáda rychlého nasazení, která v tomto případě přijde o jeden prapor - tedy o 43.vmpr, který se stane základem pro výsadkový pluk. Cílem výstavby 4.brn v roce 1994 bylo mít vševojskový svazek ve vyšším stupni pohotovosti pro případ nasazení do bojové akce mimo území ČR, ale i odpovídající schopnosti k zásahu na teritoriu ČR, především ve prospěch obyvatelstva při krizových stavech. Proto byla dislokována co nejblíže centra ČR, a zároveň se schopností pokrývat co největší území ČR. Schopnosti 4.brn měly doplňovat ženijní a chemické útvary - např. v Litoměřicích a Liberci, nebo útvary velitelství sil územní obrany, především záchranné a vyprošťovací útvary, které ve dvou případech měly specifikum určení pro případ havárie v jaderných elektrárnách. Toto určení popřela reforma schválená v roce 2002 a zahájená tehdejším ministrem obrany Tvrdíkem v roce 2003.

Brigáda rychlého nasazení byla tedy koncipována jako kombinovaný svazek. Poměrně silné mechanizované prapory vyzbrojené tehdy nejmodernějšími BVP 2 se silným dělostřeleckým oddílem, ženijním praporem, průzkumným praporem, kvalitní logistikou a dalšími útvary. Nejvíce profesionalizovaným a nejlépe vycvičeným praporem byl 43.vmpr. Prapor postavený na lehké, vzduchem přepravitelné technice. Vysazení výsadkového praporu z transportních letadel byl už v té době sám o sobě problém. Letadla AN26 neumožňovala vysazení větší techniky, nehledě na malou kapacitu a chybějící padákový materiál. I tak byl prapor cvičen na vysazení i jako vrtulníkový výsadek. Jediným skutečně „bojovým“ nasazením v počátku naší existence v NATO byla přeprava ve dvou AN 26 do mise KFOR v červnu 1999 (řečeno s hodně velkou nadsázkou).

Současná struktura 4.brn je ale značně nesourodá. Předně po vyčlenění 43.vmpr zůstanou v sestavě dva mechanizované prapory na OT Pandur, ale třetím praporem brigády je a zůstane 44.mopr, který je postavený na LOV IVECO a jehož bojová hodnota je skutečně velmi malá. Pro plnění úkolu spolu s mechanizovanými prapory je jen málo využitelný, nehledě na logistickou náročnost podpory dvou typů obrněné techniky v jedné brigádě. Bylo by vhodné, aby se vševojskové prapory sjednotily na organizaci i výzbroji. V důsledku to znamená přezbrojit 44.mopr obrněnými transportéry Pandur a vytvořit z něho plnohodnotný mechanizovaný prapor.

Ve výzbroji 4.brn se poměrně jako problematický jeví i deficit kanonových systémů pro přímou střelbu. Zbraň - kanon ráže 105 až 120 mm na kolovém podvozku. Vybavení obrněných transportérů protitankovými řízenými střelami je důležité, ale tyto rakety nemohou plnohodnotně nahradit kanon. Podobně 4.brn dosud chybějí minomety, rovněž na jednotné platformě.

Podpora boje výsadkových jednotek je dnes nemyslitelná bez téměř nepřetržitého vzdušného průzkumu a přehledu o prostoru nasazení. To ale AČR nemá, už vůbec ne prostředky vhodné pro zajištění operačního výsadku, pokud by byl použit celý pluk. Z těch výkonnějších máme dnes několik UAV ScanEagle nasazených v Afghánistánu, které pro tuto misi byly poskytnuty našim spojencem USA. Jiné kvalitnější bezpilotní prostředky s dosahem maximální možné hloubky vysazení výsadkového pluku v zásadě AČR nemá.

Stále nemáme dělostřelectvo s velkým dostřelem. Sice se mluví o houfnicích NATO standardu, ale ani to nelze považovat za finální řešení. Nemáme raketomety, kterých jsme se před několika lety zbavili. Pravda, Grady (122mm RM) byly zastaralé a s velmi malým dostřelem, ale místo nich jsme nic nepořídili. např. MLRS M_270.

Existuje řada dalších oblastí, které musí být vyřešeny. Např. bude-li výsadkový pluk skutečně výsadkový, pro omezené kapacity AČR pro podporu jeho činností bude nutná masivní účast armádami jiných států. Pro tak rizikové operace, do jakých jsou výsadkáři vysíláni, bude nezbytné najít optimální právní vztahy se státy odpovědné za podporu našich výsadkářů. Je neefektivní takové otázky řešit ad hoc, musí být nalezeno dlouhodobé systémové řešení.

Učit bychom se mohli od našich spojenců, kteří mají s většími výsadkovými útvary zkušenosti. Armády států naší velikosti ale většinou takové ambice nemají.

Pokud bude skutečně jedním z významných cílů současného vedení Generálního štábu, postavit výsadkový pluk, bylo by nanejvýš vhodné vrátit se k počáteční fázi rozhodovacího procesu a opětovně připravit a projednat scénáře použití Armády ČR. Armáda musí fungovat jako systém a proto se musí ozbrojené síly budovat se schopnostmi na sebe navazujícími a vzájemně se podporujícími.

Autor: Jiří Šedivý | středa 25.7.2018 15:00 | karma článku: 23.59 | přečteno: 1158x

Další články blogera

Jiří Šedivý

Ukrajinu pravděpodobně čeká další zklamání z neúspěchu na bojišti

Není to tak dlouho, co drtivá většina analytiků předpovídala kolaps ruské obrany a spektakulární vítězství ukrajinských vojsk v nejdříve jarní ofenzívě 2023, a pak když nezačala brzy na jaře, letní ofenzívě. Opak se stal pravdou.

14.1.2024 v 16:20 | Karma článku: 41.38 | Přečteno: 7983 | Diskuse

Jiří Šedivý

Ukrajinci se nesmí držet sovětské doktríny, jinak bude vítězství velmi bolestné

Od konce minulého roku probíhá diskuse o tom, kdy a jak bude účinná jarní ukrajinská ofenzíva. Až nelogicky optimistické názory deformovaly skutečný obraz stavu ukrajinských vojsk k takové ofenzívě připravených.

25.7.2023 v 12:30 | Karma článku: 26.37 | Přečteno: 1062 | Diskuse

Jiří Šedivý

Válka o Ukrajinu v lednu nebude

Zaručené zprávy z úst některých politiků ale i vojáků o tom, že Rusko v lednu napadne Ukrajinu jsou neuvážené a situaci jen zhoršují. Tím vlastně nahrávají ruskému vládci Putinovi.

25.12.2021 v 9:55 | Karma článku: 27.83 | Přečteno: 1511 | Diskuse

Jiří Šedivý

Příliš výbušná krize na běloruských hranicích

Krize na východním křídle Severoatlantické aliance se dostala do nové fáze. Se zneužitím migrantů si zatím neumíme efektivně poradit.

29.11.2021 v 9:00 | Karma článku: 23.86 | Přečteno: 607 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 7.77 | Přečteno: 175 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 13.72 | Přečteno: 203 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 28.65 | Přečteno: 609 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.27 | Přečteno: 528 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 471 | Diskuse
Počet článků 57 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3371

Armádní generál v záloze, někdejší náčelník generálního štábu AČR a velitel českého kontingentu IFOR (Bosna a Hercegovina).

Seznam rubrik

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...