Téze: Generální štáb AČR

Nově ustanovený Náčelník Generálního štábu do funkce gen.por.Opata deklaroval několik svých priorit pro své funkční období počínající dnem 1. května 2018. Většina z nich se týká organizačních záležitostí.

Skutečný úkol je ovšem ukryt za uvedenými prioritami. Měl by se změnit způsob řízení armády. Tento úkol již byl v nedávné minulosti oznámen bývalým NGŠ gen. Bečvářem. Idea spočívá ve vrácení se k jednotlivým organizačním úrovním a předání odpovědnosti a pravomoci, kterou měly před řadou nepodařených nebo vynucených armádních reorganizací. I Generální štáb utrpěl několik „ran“, které omezily jeho schopnosti koncepční práce. Po několika reformních krocích ztratil svoji bývalou schopnost koncepčního prvku v rezortu MO.

První chybný krok byl proveden Reformou ozbrojených sil ČR vypracovanou týmem v čele s tehdejším zmocněncem vlády pro přípravu reformy ozbrojených sil, Ing Škopkem. Podle tohoto dokumentu se měly „aplikovat zásady moderního managementu, které jsou uplatňovány v řízení velkých civilních komerčních subjektů….“  Tento dokument rovněž rozhodl že „budou zrušena stávající velitelství operačního stupně.“, a na druhé straně „ ..se na GŠ AČR vytvoří spojený prvek pro operační velení (JOC), který podle rozsahu operačního nasazení sil bude aktuálně posilován ze stálých organizačních struktur Generálního štábu“. V důsledku to znamenalo přenesení operační zátěže – operativního řízení - na Generální štáb, čímž se postupně Generální štáb přetěžoval. A to nehledě na to, že následný dokument vytvořil Velitelství společných sil.

Směřováním Generálního štábu k tzv. operačně strategickému štábu a vytvoření SOC – Společného operačního střediska bylo sice považováno za progresivní krok, ale v důsledku to znamenalo přenesení mnohem více operativy na Generální štáb, který se tak věnoval a stále věnuje více řešení méně důležitých organizačních povinností, než aby pracoval na strategických analýzách, vyhodnocoval trendy a vyvozoval návrhy příslušných rozhodnutí. Je pravda, že je to sice méně akční ale pro armádu mnohem důležitější. Omezování role operačních velitelství, v prvním kroku reformní nápad vytvoření smíšené mechanizované divize, později společného operačního velitelství až k dnešním komponentním velitelstvím s velmi omezenými pravomocemi i schopnostmi, ještě více zatěžovalo Generální štáb.

Dalším slučováním Civilně správní části MO a Generálního štábu k 1. červenci 2013 došlo k následné chybě, která omezila strukturu GŠ zaměřenou na střednědobé plánování. To není jen zpracovávání plánů, ale především zpracovávání vizí a pohledů do budoucna na základě mnohonásobných úvah podložených informacemi ze všech dostupných zdrojů a jejich analýzou.

Dřívější sekce plánování sil, která byla kdysi nazývána J5 (sekce perspektivního plánování) zmizela. Byla formálně sloučena se sekcí rozvoje druhů sil do sekce rozvoje sil a plánování schopností. A tak jak odcházeli vyšší důstojníci z Generálního štábu, většinou do důchodu, nebo na jiné posty, snižovala se i kapacita přípravy strategických rozhodnutí. Ministerská Sekce obranné politiky a strategie tak ztrácela kvalitního partnera pro převádění politických zadání do vojenského prostředí a naopak. Vnějším projevem byly probleskující neshody mezi MO a Generálním štábem.

Tato organizační anomálie se mění až v tomto roce, kdy byla k 1. dubnu „supersekce“ rozdělena zpět na dvě – Sekce rozvoje sil a na Sekci plánování schopností.

Ale již dříve měla být varováním neschopnost Generálního štábu včas a s odpovídajícím strategickým vhledem do reality zpracovat „Koncepci výstavby Armády České republiky 2025“. Dlouhotrvající trápení mimo jiné vytvořilo i nepříznivý vztah mezi ministrem obrany a náčelníkem generálního štábu. Dopracovaná verze KVAČRu není ovšem nic jiného, než pokračování chybných rozhodnutí započatých Reformou 2002 a dalších návazných dokumentů, které reflektovaly dobu celkového snižujícího se napětí mezi NATO a Ruskem a nasazováním sice početných sil, ale ne komplexních útvarů (mimo USA, Velkou Británii nebo Polska) v boji proti teroristické organizacím Al-Kaida a Taliban.

Vznikají problém  na východ od nás, jehož první signál nebyl správně vyhodnocen, bylo obsazení části Gruzie Ruskými silami v krátké 8 denní válce v roce 2008.  Rusko provedlo poměrně rozsáhlou pozemní, vzdušnou i námořní operaci, v jejímž konci došlo k faktickému odtržení Jižní Osetie od Gruzie. Operace byla vedena použitím těžké bojové techniky, jakou jsou tanky, dělostřelectvo, bylo provedeno bombardování, námořní blokáda i námořní výsadek. Tento konflikt byl doprovázen útoky v kybernetickém prostoru. 

Dlouho jsme nebrali vážně ani tendence USA k odchodu z Evropy, protože jsme nedohlédli do Tichomoří a k narůstajícímu problému USA v tomto regionu. Jen občas se o tomto tématu někdo zmínil.

V roce 2014 nás měl probudit i Islámský stát a jeho pojetí radikálního Islámu (ale nejenom Islámský stát). Pokus vytvořit reálný státní útvar s velmi silnou konvenční armádou jsme sice zastavili, ale měli jsme vyhodnotit, že je konec představ, že proti islamistům stačí jen malé, rychlé, lehce vyzbrojené týmy. Islámský stát využíval do posledních okamžiků tanky, obrněné transportéry a dělostřelectvo ukořistěné na irácké i syrské armádě.  

V důsledku mnoha let bojů na Středním východě a Severní Africe je tento region nasycený obrovským množstvím těžké bojové techniky. Vůbec to nesnižuje fakt, že Islámský stát masivně používal pickapy  s namontovanými kulomety jako rychlá vozidla zajišťující rychlý manévr. A to i v době kdy již těžká technika byla masivně ničena koaličními nálety.

Od počátku roku 2014 se nepříznivě vyvíjela krize na východní Ukrajině, ale především Rusko provedlo anexi Krymu.  Anexe Krymu byla akce v duchu dříve provedené vojenské operace v srpnu roku 2008, kdy Rusko obsadilo část Gruzie a podpořilo tak separatistické hnutí Jižní Osetie. Jak na Krymu, kde byla vojska použita k zastrašení Ukrajiny, tak na východní Ukrajině byly ve velkém rozsahu použity téměř všechny druhy vojsk - těžká bojová technika reprezentovaná tanky, dělostřelectvem, bojovými vozidly pěchoty ale i letectvem.

Rok 2014 byl rokem, kdy se Evropa vrací zpět do reality blízké studené válce.  Summit NATO ve Walesu v září 2014 se tímto stavem intenzivně zabýval. Jedním z požadavků bylo navýšení obranných rozpočtů na 2% HDP. Rusko se svým ohromným vojenským potenciálem bylo označeno za závažnou vojenskou hrozbu. Důsledkem bylo rozhodnutí o vytvoření tzv. hrotových sil. V roce 2016 summit ve Varšavě již rozhoduje o posílení kolektivní obrany a odstrašení. Velmi viditelným signálem je vyslání čtyř mnohonárodních praporů do Pobaltí a do Polska a spuštění protiraketové obrany NATO. 

V tomto prostředí je v letech 2014 a 2015 zpracovávána Koncepce výstavby AČR 2025. Vedle obecně platných postulátů a proklamací, uvádí KVAČR, že bude armáda potřebovat 24 tis vojáků a 5 tisíc aktivních záložníků. To je nižší číslo než uvádí reforma z roku 2002.

Vzdušné síly se od roku 2002 nezměnily, Pozemní síly jsou, a budou i nadále tvořeny 2 mechanizovanými brigádami (brigádou rychlého nasazení a 7. mechanizovanou brigádou). Tento pohled na armádu byl definován již v „Koncepci výstavby profesionální Armády ČR a mobilizace OS ČR přepracované na změněný zdrojový rámec v roce 2003“. Všechny následné koncepce i „Bílá kniha“ na změny v bezpečnostním prostředí nereagovaly, ačkoli se od roku 2003 bezpečnostní prostředí dramaticky měnilo a tuto kompozici sil AČR ponechaly (až nyní byla předestřena představa o vytvoření 3.manévrového prvku-výsadkového pluku, dalšího logistického prvku a velitelství kybernetických sil).

Koncepce výstavby AČR z roku 2015 definovala roli Generálního štábu:

„Strategicko-operační úroveň velení bude tvořit Generální štáb AČR (dále jen „GŠ AČR“), jako součást ministerstva obrany. Schopnost velení a řízení jednotkám AČR v operacích mimo i na území ČR a řízení přípravy a výcviku jednotek AČR bude zajištěna prvkem, který vznikne integrací části sekcí GŠ AČR, velitelství pozemních sil, vzdušných sil a Společného operačního centra Ministerstva obrany (dále jen „SOC MO“)[1] s navýšením počtu osob struktury velení a řízení o cca 100 osob. Tento prvek bude součástí GŠ AČR.“ Tím by se zátěž Generálního štábu operativou ještě více zvýšila. Při poměrně nízkých počtech by řada příslušníků Generálního štábu řešila několik úkolů najednou. Samozřejmě, že tlak denní potřeby měl a má zpravidla prioritu. Bohužel v době, kdy by se měl Generální štáb v maximální možné míře věnovat bezpečnostním hrozbám a navrhovat koncepční řešení, by se jeho síly tříštily. Vlastně by se stal operačním velitelstvím.

Řada opatření se dá vysvětlit klesajícími rozpočty, které ani zdaleka nebyly odůvodnitelné finanční a ekonomickou krizí. Fakticky jen v roce 2008 a 2009 klesal český hrubý domácí produkt. Obranný

rozpočet se ovšem dramaticky snižoval v letech 2006 až 2008 a po krátkém období znova v letech 2010 – 2013. Na úroveň roku 2006 se vrací rozpočet až v tomto roce.

To ovšem nemění nic na věci, že snižování schopností Generálního štábu připravovat strategické vize, koncepce a doktríny, které by reflektovaly měnící se stav, se neodrazily na výstupech z přetěžované Sekce rozvoje a plánování schopností. Tlak na akvizice, modernizaci Armády, zahraniční mise a výcvik odváděl pozornost od hlavního úkolu Generálního štábu – být strategickým koncepčním orgánem.   

Jak se odrazí organizační změna na práci Generálního štábu řízeného gen.Opatou, bude zřejmé až po nějakém čase. Dlouhodobé přeceňování schopnosti operační role Generálního štábu, potlačení významu a i funkčnosti dříve operačních velitelství, (dnes komponentních velitelství ještě do nedávna velmi omezené struktury a vlivu bez významného vlivu na rozvoj svých sil) měl za následek ztrátu vizionářů Generálního štábu ale i přípravu, získávání zkušeností a cizelování profesních schopností důstojníků nastupujících na Generální štáb z operační úrovně. Skok z taktické úrovně – brigády – na strategickou úroveň  - Generálního štábu – je zásadní. Praktické zkušenosti se nedají nahradit sebelepším vzděláním, lépe řečeno téměř vždy vyžaduje určitou – a ne krátkou - dobu adaptace. Pro někoho kacířská myšlenka, ale Generální štáb musí mít skupinu podplukovníků a plukovníků, kteří jsou držiteli know how. Generál má vizi, ví kam se má armáda ubírat, ale do reality vizi převedou podřízení.  Vím, o čem mluvím. I já jsem prošel velmi rychle v kariéře od úrovně operačně-taktické po strategickou – Generální štáb. Moje výhoda byla, že jsem měl kolem sebe vynikající štáb a nejbližší spolupracovníky, kteří se nebáli mi říct, že jsem něco udělal špatně a doporučovali řešení.

Největší a tedy i nejtěžší úkol generála Opaty bude zformovat spolehlivý pracovitý tým vzdělaných lidí, prověřených v praxi. To nebude zase tak složité a g. Opata již začal. Ale vrátit Generálnímu štábu jeho zásadní roli – být mozkem armády - to bude složitější, a bude to také trvat nějakou dobu. Nejedná se jen posadit experty do kanceláří. Musí se vzájemně doplňovat, rozumět si a respektovat se a mít důvěru u vojsk.