Že útok v Paříži provedli radikální islamisté, je nesporné. Selhala dlouhodobě přijímaná, ale neúčinná opatření řízená z Bruselu.
Podceňování bezpečnosti EU je výsledkem odtržení Bruselu od reality ve zbytku Evropy a překrucování názorů na to co je to vlastně demokracie. V důsledku působí proti zájmům celé Evropy a jednotlivých států. Evropa evidentně zasahovaná na různých místech útoky teroristů - buď jednotlivců, nebo celých skupin, nechává své hranice otevřené a své bezpečnostní schopnosti nemá mnoho let dobudované, a to i přesto že v minulosti přijala řadu rozhodnutí a iniciativ.
Nehledě na to, zda útok provedli lidé, kteří přišli do Evropy jako „imigranti“ nebo byli v Evropě etablováni již dříve, rozhořčení lidí se obrátí proti imigrantům, především islámského vyznání.
Nedělejme si plané naděje, že Česká republika je mimo ohrožení, i když určitě není v „první linii“.
Co můžeme očekávat?
- Radikalizaci zejména západoevropských společností a růst síly nacionalistických a jiných radikálních stran, které svým politickým vlivem převáží nad skutečně demokratickými stranami. Logicky to bude mít vliv na politiku států.
- Bude převládat přístup k posílení suverenity států. Existence „Schengenu“ je významně ohrožena.
- Celkově se ve společnostech zvýší odpor k menšinám, islámským především. To vytvoří již tak vysoké napětí ve státech zejména Západní Evropy. Ve státech významně zasažených migračními vlnami, tou poslední především, to povede k oboustranným násilnostem, kterých se postupně budou zúčastňovat i běžní občané. Nelze vyloučit v Evropě rozsáhlé násilí na menšinách, cíleně na islámskou. Tím se zrychlí spirála násilí.
Co má Česká republika zdokonalit v bezpečnostním systému?
- Buďme připraveni, že nejsme úplně mimo „problém“. Když ne dnes, tak pod tlakem nacionalistických organizacích v sousedních státech ČR bude islámská migrace směřovat do států s méně radikální komunitou, tou je jistě i Česká republika. Důsledkem bude hlubší radikalizace i české společnosti a posílení radikálních stran podobně jako tomu bude v Západní Evropě.
- I nadále musíme posilovat schopnosti zpravodajských služeb, nemůžeme podceňovat ofenzivní složky zpravodajských služeb. Mezinárodní spolupráce bude muset být mnohem významnější. Bude to sice nepříjemné, ale buďme připraveni, že přijde i další posílení práv všech zpravodajských složek.
- Musí se změnit politika PČR. Celkově musí být posílena její přítomnost ve veřejném prostoru. Je nezbytné, aby byl výcvik mnohem více zaměřen na schopnost rozhodného zásahu, nesmí se opakovat podobná situace jako při zásahu na šíleného střelce v Uherském Brodu. Česká společnost musí změnit přístup ke službě v policii. Nestačí jen heslo „Pomáhat a chránit“ ale jak česká veřejnost, tak sami policisté musí chápat svoji službu jako poslání a ne zaměstnání.
- PČR musí být vyzbrojena účinnými zbraněmi. V podobných případech jaké známe z Paříže, nestačí spoléhat jen na zásahovou jednotku. I řadové hlídky musí být vybaveny automatickými zbraněmi typu nám známého Škorpionu. Proti samopalu je pistole jen málo účinná.
- Armáda musí urychleně pokračovat v modernizaci, především pozemních sil. Nemáme k dispozici desítky let, ale jen jednotlivé roky. Buďme připraveni na to, že dříve nebo později budeme požádáni o účast v pozemní operaci na Středním východě a to mnohem významnějšími bojovými silami, než jen několika malými jednotkami, často nebojového charakteru, tak jak tomu bylo v minulosti.
- I přesto, že Ministerstvo obrany spolu s armádou věnuje zvýšenou pozornost rozšíření schopností armády budováním sboru aktivních záloh, je nutné tomuto tématu věnovat mnohem větší pozornost. A to nejenom rezortem MO, ale vedením státu. Aktivní zálohy jsou jedinou silou schopnou velmi rychle zvýšit kapacity armády a tedy i celého bezpečnostního systému ČR. Při uchování bojových kapacit jádra armády pro nasazení mimo území ČR nebo k jiným bojovým aktivitám, jednotky aktivních záloh teritoriální obrany budou plnit úkoly posílení ochrany důležitých objektů či posílení policie ČR. Znamená to ale dát této kategorii vojáků odpovídající váhu, zajistit účinnou legislativní a finanční podporu a nečekat s vyzbrojením moderními zbraněmi a výcvikem až bude pozdě. Dnes Ministerstvo předpokládá nábor až 5 tis. aktivních záloh, v roce 2002 ve VIZI Armády ČR 2015 byl navrhován počet až 10 tisíc, a to právě s ohledem na jejich budoucí nezastupitelnou roli.
- Armáda se musí vrátit k mnohem rozsáhlejšímu a komplexnějšímu systému zdravotnické služby. Jak systému vojenských nemocnic, tak systému polních nemocnic, především však zajistit tolik zdravotnického personálu, který bude možné ve velmi krátké době použít v případě velmi velkých počtů zraněných.
- Systém pohotovosti (dosažitelnosti), který byl v armádě téměř zrušen z důvodu nedostatku financí, se musí obnovit. Není možné, aby se dosažitelnost vojáků počítala v jednotkách hodin (samozřejmě, že omezený počet velitelů a vojáků je zařazen do systému vyšší pohotovosti).
- Nejenom policie a armáda, ale i ostatní složky bezpečnostního systému musí vybudovat funkční systém svolávání. Současná praxe používání mobilních telefonů je sice pohodlná, nicméně jednoduše narušitelná.
Česká republika bude muset přijmout mnoho dalších opatření směřujících ke zvýšení bezpečnosti a určitě nebudou moc příjemné. Například důsledná ochrana kritické infrastruktury státu a to ne jen formálně, ale fakticky. Až odezní první vlna reakcí na útoky a kdy zaznívají zpravidla velmi radikální návrhy opatření, nemělo by úsilí i rezolutnost opadnout a mělo by být pokračováno v systematické práci na zvýšení opatření bezpečnosti ČR.
