Zatímco na téměř vše má vláda svoji zvláštní komisi a pro svoji práci používá poradní orgány, pro jednu z nejdůležitějších povinností státu, tedy zajistit obranu svých občanů a svého území proti vnějšímu nepříteli žádný skutečně nezávislý a funkční poradní orgán není.
NERV radí vládě téměř ve všech oblastech, od ekonomiky, přes důchodovou reformu po zdravotnictví. Již dříve existovala Pačesova komise věnující se energetice a v minulosti existovaly i jiné komise. Otázky vnější obrany jsou v gesci rezortu ministerstva obrany, v úzké spolupráci s MZV. V parlamentu existují příslušné výbory jak ve sněmovně, tak v senátu, přesto chybí politicky nezávislý pohled na problémy obrany. Důvodem pro nezájem o oblast bezpečnosti je to, že politická reprezentace nemá skutečný zájem o tuto oblast odpovědnosti státu, a to z několika důvodů. Jedním z nich je složitost a zároveň obecně velmi nízká znalost českých politiků o podstatě armády a všech relevantních otázkách bezpečnosti. Ačkoli toto nikdo nepřizná, mimo výjimek je odborností 1 nebo 2 letá vojenská základní služba u těch, kteří ji absolvovali před rokem 1989, nebo několik měsíců po roce 1990. Někteří nemajíi ani tuto zkušenost. Mladší generace neměla s armádou vůbec nic společného.
Výsledek je to, že jsme se dostali do pozice „černého pasažéra“, veřejně kritizovaného i nejvyšším vedením NATO, což není vůbec běžné. Pro ty, kteří nedovedou pochopit rozdíl mezi realitou a zdvořilým vyjádřením, je signál vyslaný generálním tajemníkem NATO natolik silný, že by měl být vnímán jako hodně vážné varování.
V ČR je evidentní, že jsou problémy v rezortu MO, dlouhodobě sužovaného mediálními skandály označované za korupci, považovány za vedlejší a dokonce a zcela zřejmě to řadě vrcholových politiků vyhovuje. Dokonce do takové míry, že jsou ochotni obětovat schopnosti státu k obraně i v situaci kdy se zrychlily změny jak v Asii, tak v Severní Africe. Proto ani nic nepodnikají proti zjevným nepravdám, překrucování faktů o průběhu projektů a ještě než padne rozhodnutí vyšetřujících policejních týmů, již naznačují výsledky a to jen proto, aby bylo jednoduché před veřejností zdůvodnit, že armáda peníze neúčelně prohospodaří, a proto je vlastně ani nepotřebuje. Rezort MO a armáda se tak dostaly na pokraj skutečného kolapsu, a pokud se zrealizuje návrh na redukci rozpočtu v příštích letech, lze očekávat dramatické omezení schopností armády. Kulturou a zároveň nevýhodou armády je to, že nedává skutečný stav najevo. Na rozdíl od jiných částí státní správy nemá armáda ani odbory. Proto je skutečný stav zastírán formálními výroky hlavních funkcionářů rezortu MO i armády. Varovné vystoupení bývalého MO USA Gatese na adresu evropských členů NATO a vyjádření generálního tajemníka NATO na adresu ČR by měly být vnímány vážně.
Hluboce mylné odkazy na naše členství v NATO a to že nám spojenci pomohou, až nám bude nejhůře, jsou skutečně jen českými představami. Nejenom ve vztazích dvou lidí platí, že ten kdo se "veze", je považován za příživníka, platí to i ve vztazích mezi státy. I když diplomacie je ve vyjádřeních zdvořilá, dovede být zároveň tvrdá. Připomeňte si poznámky na adresu ČR bývalého ruského presidenta Putina nebo jeho ministra zahraničí Lavrova.
Samozřejmě, že se v současné situaci musí uskromnit všichni. Mělo by být úměrné a neměli by být prováděny politické zásahy do odborných řešení. Jenom politické rozhodnutí o uchování letiště Přerov v armádní infrastruktuře nás stálo téměř miliardu ročně, ale nikdo se k nim nehlásí. Zpracovat Bílou knihu bylo nutné, ale rozhodnutí o jejím zpracování mělo být doprovázeno rozhodnutím vlády o stabilitě vstupních parametrů. Dnes (i když budou odpovědní funkcionáři tvrdit opak) Bílá kniha i přes značné úsilí zpracovatelů ztrácí na aktuálnosti a její hlavní význam spočívá v hluboké anylýze současného stavu rezortu MO. Jestliže některé závěry k rozvoji ukázaly jen polovinu řešení a pravděpodobně pro nedostatek volných finančních prostředků v horizontu Bílé knihy neřešily jak nahradit zrušené schopnosti, pak v navrhovaném finančním rámci je již dnes nutné mnohé upravit. Každá v minulosti zahájená reforma, která byla předčasně v zásadních parametrech změněna, v důsledku znamenala obrovské ztráty. Protože řada opatření nemá dlouhodobý charakter a není důkladně připravena, trpí i český obranný průmysl. Jeho poslední reprezentanti usilovně hledají uplatnění v civilním sektoru, ale tím zároveň ztrácí schopnosti, ke kterým byly původně určeny. Dnes není jasné, jak bude vypadat Evropa a její blízké okolí za několik příštích let. Podobně jako v případě naší mylné představy o tom, jak nám všichni spojenci přijdou na pomoc, platí i to, že nelze rychle nakupovat zbraně a základní vybavení pro naši armádu v zahraničí až bude nejhůř. Až bude hodně špatně, každý bude svůj zbrojní průmysl úkolovat ve prospěch svých armád.
Vůbec nejsem zastáncem přehnaných investic do armády a v řadě případů jsem v názorech dál jak tvůrci Bílé knihy. Musí ale existovat vyváženost a jasná koncepčnost, která na nejvyšší úrovni státu velmi pravděpodobně chybí.
Snad by bylo vhodné, aby se jedna z částí NERVu (nebo podobný nezávislý expertní tým) vážně zabývala oblastí vnější a vnitřní bezpečnosti v návaznosti na řešení ostatních segmentů státu, včetně ekonomiky a financí. Nezávislý odborný orgán by dával nejenom politicky neovlivněná doporučení, ale mohl by být i zdrojem objektivních informací pro veřejnost. To i za předpokladu omezení zákonem na ochranu utajovaných informací. Je-li dnes žhavé téma „letadla CASA“, odborné stanovisko takovéhoto orgánu by vládě pana Fischera vysvětlilo jak tendenční a zároveň profesně chybná je zpráva tehdejšího ministra obrany a nákup letadel by neodsouhlasila.
