Viníky nejsou jen dva generálové

Pád vlády Petra Nečase pravděpodobně překryje kauzu zneužití vojenského zpravodajství k osobnímu prospěchu a následným potrestáním dvou generálů a možná ještě někoho dalšího. Tím to pro MO ČR asi skončí. To by ale bylo to, co by se nemělo stát.  To, že dva ředitelé vojenského zpravodajství proti všem zásadám vydali pokyn ke sledování premiérovi manželky a dalších osob, není jen jejich selhání. Problém totiž už dlouhodobě spočívá v tom, že není respektována zásada postupného budování kariéry a krok „do vyššího patra“ musí být podložen úspěšným splněním všech povinností na předchozí funkci. Tato zásada je reprezentována dokumentem, který je nazýván kariérním řádem. Také je nutné uvést, že se to netýká jen rezortu MO, ale celé státní správy. Teprve nedávno byl zákon o státní službě přijat a doufejme, že se stane realitou.  Využívání kamarádů, klientelismus v personální práci je zničující pro každou organizaci. 

Vstup Ondreje Páleníka do vysoké pozice ředitele vojenského zpravodajství byl pravděpodobně podpořen osobními vztahy. Z velitele 601. skupiny speciálních sil, který velel počtu vojáků v rozsahu malé brigády a jehož úkolem nebylo nic jiného, než řídit výcvik a při nasazení, bojové aktivity několika desítek vojáků, se stal vysoce postavený funkcionář s téměř neomezenou mocí. Jeho funkční období bylo poznamenáno nadstandardními vztahy k vedení rezortu i politické reprezentaci. Což samo o sobě nemusí být problém. Problém vznikl v okamžiku, kdy Ondrej Páleník nezvládl svoji pozici jako nezávislý funkcionář a podléhal osobním přáním svých nadřízených. To by neudělal člověk, osobnostně silný, který by si vážil vybudované pozice po mnoha letech správně řízené kariéry. Velmi pravděpodobně by byl i věkem mnohem starší.  Držet v rukou úžasnou moc, kterou mu dává zmíněná pozice, musí být garantováno skutečně osobností se silným charakterem. Druhým aktérem je generál Milan Kovanda. I on je věrným otiskem popsaného systému. Jenomže mezi oběma řediteli vojenského zpravodajství je určitý rozdíl. Zatímco při začátku této kauzy Ondřej Páleník byl na konci své kariéry a v možném rozsahu zkušený profesionál, gen.Kovanda byl nováčkem. V té době bylo ovšem za bývalým ředitelem Ondrejem Páleníkem několik  kontroverzních aktivit, mezi něž bezesporu patří podivné ukončení služební kariéry armádní špičky, třech generálů J.Halašky, J.Sedláka a J.Prokše. Shodou okolností všichni tři potenciální kandidáti na pozici náčelníka generálního štábu. Případy jsou již zapomenuty a není cesty zpět, nicméně pachuť pochybností a nespravedlnosti zůstává.   

Generál Milan Kovanda, věřím, že pro svoji nezkušenost uvěřil, že je možné obejít požadavky zákona a přání jedné paní může být podkladem pro jeho rozhodnutí.  Což nemůže být úplný pardon i přes ohled na argument nezkušenosti. Požadavek sledovat manželku předsedy vlády, to přece musí být velmi silný signál, že něco není v pořádku a měl požadovat vše, co je s takovým úkolem spojeno.  Bohužel právě zkušenosti, které by získal při průběhu správně řízené kariéry, mu chyběly a „červené světlo“ se nerozsvítilo. Nejenomže byla v důsledku poškozena pověst vojenského zpravodajství, ale bohužel i armády a v zahraničí ČR. V neposlední řadě je zmařena slibně se vyvíjející kariéra vojáka a pravděpodobně vojenská kariéra jako taková. 

Zneužití vojenského zpravodajství není jen tak nějaký trestný čin. I přes to, že bude učiněn závěr po ukončení vyšetřování a viníci budou potrestáni, bude ve zpravodajské komunitě spojenců po dlouhá léta pochybnost o spolehlivosti české zpravodajské služby. Bude znít otázka, do jaké míry jsou představitelé naší zpravodajské služby ovlivnitelní, slovo – podplatitelní nechci použít. Platí to v obou směrech – naše předávané poznatky budou podrobovány zkoumáním o správnosti obsahu zprávy a přijímány s určitou dávkou nedůvěry a ve směru k nám, zazní otázky, zda bude informace držena v tajnosti či bude platit určitá úroveň pravděpodobnosti o jejím „posunutí“ na nežádoucí adresu. Bude trvat poměrně dlouho, než se stav změní. Dokonce není ospravedlnění, že k selhání a úniku informací dochází ve zpravodajských službách i jinde. Bohužel nejsou terčem kritiky nejvyšší představitelé služby.  I pro výjimečnost případu je dnes na prvních stránkách jmenována Česká republika s peprným popisem toho co se stalo a možná ještě stane.

Že politická reprezentace ODS nechápala dopady závažnosti okamžiku zneužití vojenského zpravodajství, bylo zřejmé z toho jak předseda vlády Petr Nečas, tak předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová a předseda klubu poslanců ODS Marek Benda vyrukovali s názorem, že by se hrdinové z Afghánistánu neměli skandalizovat a jejich pochybení by nemělo být veřejně projednáváno. Vlastně ale chtěli po sdělovacích prostředcích, aby byly shovívavé k nim- tedy vedení ODS. Vrátím se k naznačenému případu třech generálů. Nejméně dva z nich byli také hrdinové z války -  na Balkáně a armádu vedli ve svých pozicích k plnému členství v NATO. Nikdo se z politické reprezentace neozval na jejich obranu v době, kdy byli skandalizováni. Jednoduše se to politiků „netýkalo“, právě naopak „razantní řešení“ bylo ukazováno jako správné a příkladné.

Při hledání viníka je nutné nezůstat u několika trestně stíhaných. Na vině je systém, který byl postupně vybudován a je spojen s klientelismem a v případě armády i s nezájmem politické reprezentace o to co se v rezortu MO děje. Zpravidla je zájem jen o velké zakázky, privatizace majetku nebo se prezentovat s vojáky doma i v zahraničí jako podporu pro politické body. Jenomže rezort MO je hodně složitý mechanismus. Bohužel se téměř s úpornou pravidelností do pozic ministra obrany ustanovovali kandidáti, kteří neměli, nebo měli jen omezené zkušenosti z oblasti strategického řízení bezpečnosti státu.  V poslední době výjimku tvořil můj jmenovec Jiří Šedivý nebo Alexandr Vondra. Protipólem byl pokus paní Parkanové.  Pak může dojít k tomu, čeho jsme svědky dnes, nebo opakující se pochybnosti o správnosti řízení velkých zakázek pro retort MO. 

Dnešní debaty o změně mechanismů kontroly jsou nadbytečné. Zásadní je zajistit spolehlivost a odbornost lidí postavených do nejvyšších pozic a to jak ve Vojenském zpravodajství tak v Parlamentu ČR. Žádné další zákony nemůžou zajistit 100% bezpečnost, kvalita vedení organizace ano.