Ukrajinci se nesmí držet sovětské doktríny, jinak bude vítězství velmi bolestné

Od konce minulého roku probíhá diskuse o tom, kdy a jak bude účinná jarní ukrajinská ofenzíva. Až nelogicky optimistické názory deformovaly skutečný obraz stavu ukrajinských vojsk k takové ofenzívě připravených.

Tato vyjádření zároveň budily dojem, že nebude zásadní problém vytlačit ruská vojska do poloviny, později do konce tohoto roku z ukrajinského území včetně Krymu. Jiný „hlas“ byl považován za znevažující hrdinství ukrajinských vojáků. Ruská ofenzíva byla v zásadě neúspěšná, vedená starými metodami, které ukrajinští velitelé dobře znají a dovedli svá vojska dobře připravit a správně na ruskou ofenzívu reagovat. Příkladem i pro současnost byla bitva o Bachmut, kdy množství vyřazených vojáků na obou stranách v zásadě neodpovídalo významu tohoto města. Ale očekávání rychlé odvetné tzv. protiofenzívy se nenaplňovalo po dobu celého jara. A protiofenzíva nenabrala plnou sílu ani do současné doby, tedy konce července. Až v červnu (10. června) prezident Zelenskyj potvrdil zahájení protiofenzívy slovy „ Probíhá protiofenzíva a obranné akce. Myslím, že to pocítíme“. Ale situace není příliš optimistická. Rusové měli čas se na ni připravit. Protiofenzíva měla být razantní a vedoucí k splnění cílů výše uvedených. Dlouhou dobu statické boje byly „bezpečnostními analytiky“ vysvětlovány jako průzkum bojem, později hledáním slabých míst v ruské obraně. Jaksi pomíjeli fakt, že tyto aktivity jsou převážně prováděny před plánováním ofenzivních aktivit. Právě na zjištěních o stavu obrany se stanovují parametry ofenzívy (v terminologii Ukrajinců „protiofenzívy“). Po celé období protiofenzívy se reportují úspěchy v okolí Bachmutu, částečně západně Doněcka a východně Záporoží. I když americký ministr zahraničí Antony Blinken 23.července uvedl, že ukrajinská vojska osvobodila přibližně 50% území, které Rusové obsadily od počátku agrese, tj. od 22.února, současný postup protiofenzívy je pomalý a jen na několika směrech. Pronikání do ruské obrany formou hlubokých úderů je téměř nemožné. Důvodem je že v době odkládání zahájení protiofenzívy‚Rusové stačili vybudovat několika liniovou obranu a položit ohromné množství min v minových polích, která jsou plošně velmi velká. To by ale nemělo nikoho překvapit, tím spíš, že budování obrany a pokládání minových polí musely průzkumné orgány všech úrovní sledovat. I o tom bylo často reportováno, především o budování obrany na „krymském směru“. Významně se nedaří ukrajinským vojskům postupovat především na tomto hlavním směru. Dosud nejvýznamnější postup představují územní zisky z oblasti jižně a severně od Bachmutu. Pravděpodobně i proto, protože tento prostor byl dlouho bojištěm, kde budování obranných staveb a hlubokých minových polí nebylo možné.  Soustředěním většího množství ukrajinských sil, ale i obecně známému problému ruských vojsk v organizaci velení a součinnosti vojsk, nespokojenosti s celkovým vedením tzv. speciální operace, se daří ukrajinským vojskům obcházet Bachmut, především z jihu a ne se nesmyslně zavazovat do boje o město. Pokud se Rusům postup Ukrajinců nepodaří zastavit, o Bachmut přijdou, aniž by bojovali v jeho ulicích. „Bachmutský směr“ může vázat větší množství ruských sil, ale zase ne tak významně, aby byla výrazně oslabena jižní fronta. Mimo to, Rusko posílilo své severní křídlo – vojska v Charkovské oblasti o mnoho tisíc vojáků (přesné číslo není známo). Mluvčí ukrajinského severního uskupení vojsk Serhij Čerevatyj 18.7. uvedl, že Rusové u měst Kupjansk a Lyman soustředili na 100 tisíc vojáků, vytvořil sestavu až 900 tanků, více než 555 děl a 370 raketometů. Dalšími desítkami tisíc Rusko posílilo obranu v oblasti „Bachmut“. Pravděpodobně se jedná o vojáky posledního nástupního ročníku po ukončení výcviku a částečně dobrovolníky, jejichž výkon bude ovlivněn jejich nezkušeností.

Celkově lze uvést, že současný stav na ukrajinské frontě je poměrně vyrovnaný s určitou převahou ukrajinské armády. Projevuje se přítomnost modernější západní techniky. Ta ale také není všemocná. Rusové našli cestu jak „motivovat“ své vojáky k přednostnímu ničení západní techniky – tanků, BVP, dělostřelectva a raketometů. Pomáhá jim v tom velmi významně fakt pokračující vzdušné nadvlády. Rusům se podle webu ORYX k 18.7. podařilo zničit nejméně 8 tanků Leopard, 52 tanků T72 v různých provedeních, které byly darovány Polskem, ČR nebo Bulharskem. Významné jsou ztráty u amerických BVP Bradley, kterých bylo k tomuto datu prokazatelně zničeno 52 z celkových 90 ks dodaných. K tomuto počtu musí být připočtena zničená vlastní ukrajinská technika. Podle New York Times ze dne 15.července Ukrajina v prvních dvou týdnech protiofenzívy ztratila 20% zbraní, včetně těžkých obrněných zbraní jako jsou tanky, BVP a dělostřelectva, které byly vyslány na bojiště.

Současný stav na bojišti naznačuje, že Rusové po počátečních značných neúspěších při první ukrajinské protiofenzívě našli cestu, jak ukrajinskou převahu z větší části eliminovat a logicky se také naučili používat moderní metody vedení této války a jak uvádět na bojiště účinné technologie a nové zbraňové systémy. I když je evidentní, že Ukrajina s podporou západních států vyrovnává početní nevýhodu, přece jenom to nestačí na razantní postup ofenzívy. Nejenom že se Rusům podařilo připravit se na ukrajinskou protiofenzívu, ale i konsolidovat svá vojska.  Opakované reporty zpravodajských služeb Ukrajiny a států NATO o výměnách ruských velitelů nevypovídají jen o nespokojenosti a úplném rozkladu ruského velení jak je často uváděno, ale pravděpodobně naopak ukazují na postupné utužování systému velení, kdy málo úspěšní velitelé jsou odvoláváni z funkce. Každý, byť dobrý velitel je vhodný k určitému specifickému vedení bojové činnosti. Úplných univerzálů je jen málo. Poslední rychlé výměny také potvrzují, že Putin v důsledku vzpoury Vagnerovi skupiny svoji pozici upevnil a bude ji dále upevňovat. Ostatně to známe z posledního pokusu o puč proti tureckému prezidentovi Erdoganovi v roce 2016. Předpovědi o konci Putina a přání vydávané za realitu se zase odkládají.  Ostatně blamáž o zdraví Putina a jeho konci už máme za sebou.

Téměř absolutní nadvláda Rusů ve vzduchu a oboustranné masové používání bezpilotních prostředků všech úrovní, které zajišťují nepřetržitý a detailní přehled o tom, co se děje na bojišti i v hlubokém týlu, nedovoluje větší soustředění vojsk v optimální hloubce k provedení nečekaného manévru a rychlého úderu na slabá místa ruské obrany. A v tomto si Ukrajinci nechali Rusy vnutit jejich způsob vedení války, který ukrajinští velitelé znali z dřívější doby a který uměli již dříve a který po celou dobu předvádějí ruští velitelé. Jen relativně malá část ukrajinských velitelů vyškolených na „západě“ byla schopna vést moderní manévrový boj. K tomu jim ale také napomohla ruská „strnulost“. Výrazem návratu k sovětské škole byl a je soustavný tlak na nekonečné dodávky těžké techniky a volání po tom, že bez tanků nelze bojovat. To je sice pravda, ale ne absolutní. Jednostranné zaměření se na těžkou techniku jsou i žádosti o těžká bojová vozidla pěchoty což je vyjádřeno v požadavcích na velké množství této techniky, podobně jako tomu bylo v případě dělostřelectva, bezpilotních prostředků, raketometů dalekého dosahu apod. Tento způsob boje Rusové vnutily Ukrajincům v době, kdy sami neměli schopnosti vést ofenzivní boje. Zakopaní v obraně přešli na masivní dělostřelecké přepady významným nasazením hlavňového dělostřelectva, přičemž bezpilotními prostředky a raketovými údery Rusko terorizovalo a stále terorizuje civilní obyvatelstvo a ničí logistiku v týlu ukrajinských vojsk. V kombinaci s výše uvedenými obrannými liniemi a minovými poli se pohyb fronty téměř zastavil, nebo dochází jen k málo významným pohybům. Realitu odhalil ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov, kdy 24.7. předpověděl konec války až na počátek příštího léta.  V tomto ohledu ale čas hraje pro Rusy.

Pro nemožnost velkého soustředění tanků v odpovídající vzdálenosti od fronty, relativně pomalý pohyb tankových a mechanizovaných útvarů vybavených pásovými BVP vyžaduje poměrně hodně času na přesun, což omezuje možnost překvapení a dává Rusům čas připravit se na úder, a tak možnost na něj včas reagovat. Nevýhodou těžkých tankových a mechanizovaných útvarů jsou i velké a poměrně zranitelné týly. Zatímco armády států NATO pod vlivem zavádění nových technologií a zkušenosti z dvou válek v Perském zálivu směřovaly vývoj k lehčím armádním strukturám, což bylo vyjádřeno snižováním počtu těžké techniky, včetně tanků (ale nezbavovaly se jich úplně), Rusové trvali ve svých strukturách na masové přítomnosti tanků, a dokonce i obnovovali tankové armády. Ukrajinci na místo toho, aby hledali cestu, jak tento ruský koncept překonat, se mu přizpůsobili. Pokud svůj přístup nezmění, bude další vývoj ofenzívy záviset jen na tom, kolik zbraní a vojáků bude možné soustředit na určitém úseku fronty a tedy „přečíslit“ protivníka. Platí to jak pro Ukrajince, tak pro Rusy. Proto je fronta statická a obě strany dosahují úspěchu jen taktického významu. Za této situace může změnit stav ještě nezasazených asi 8 ukrajinských brigád, 500-600 tanků a BVP připravených pro protiofenzívu. Takový způsob boje ovšem přepokládá velké ztráty, zejména na straně útočníka – tedy ukrajinské armády. Doufejme, že pomoc „Západu“  v dodávkách zbraní a vojenského materiálu neustane, problémem se ale pro ukrajinskou armádu stane jak nahrazovat ztráty živé síly.

Moment překvapení je v ofenzívě jednou ze základních podmínek úspěchu.

Možným řešením je připravit úderná obrněná uskupení vyzbrojená novou generací rychlých kolových, a těžkých BVP, vybavených velkorážovými zbraněmi, včetně kanónů pro přímou střelbu ráže nad 100 mm a dalšími podpůrnými palebnými prostředky. Taková technika existuje, například švýcarské BVP Mowag „Piranha V“, které se pohybuje rychlostí až 100km/h nebo podobný německo-nizozemský prostředek „Boxer“ podobných parametrů.  Tankové útvary o maximální velikosti praporů mohou být předsunuty k frontě na směrech průlomu k posílení bojové hodnoty vojsk k překonání prvních linií obrany. Samozřejmě, že musí fungovat celý systém bojové sestavy.

Výsadková vojska obě strany používají jako motorizovanou pěchotu. Je to plýtvání vysoce kvalitními vojáky. Při používání lehce vyzbrojených jednotek, což i přes posílení výsadková vojska jsou, dochází k velkým ztrátám, které výsadkové vojsko jen těžce a dlouho nahrazuje. Mimo úvodu ruské agrese, kdy Rusové neúspěšně použili operační výsadek, takové nasazení výsadkových vojsk nebylo provedeno. Ale právě provedení výsadku do týlu nepřítele, za nejvíce opevněnou a zaminovanou linii obrany na směru plánovaného průlomu a jeho následného úderu na klíčová místa obrany, včetně vstřícného úderu naproti útočícím vojskům, může vytvořit situaci kdy se průlom hlavní linie obrany podaří. Určitě by existovaly problémy spojené s umlčením ruské protivzdušné obrany a letectva, ale je to možné, stejně jako je možné na dobu přeletu vrtulníků a při vysazení výsadku soustředit, byť omezené, ale i přesto schopné letectvo ukrajinských vzdušných sil. Je samozřejmé, že k takové operaci je nezbytná detailní mistrná součinnost všech druhů vojsk.

Dnes často slyšíme od ukrajinských představitelů, že to bez letectva nejde, především však bez amerických F16. Ano, ale to také neplatí absolutně. Současné opakované údery ukrajinské armády na cíle na Krymu ukazují, že podstatnou část úkolů můžou převzít bezpilotní prostředky nebo moderní salvové raketomety s raketami dalekého dosahu.

Při tomto je vhodné upozornit i na další, Rusy mistrně zvládnutý způsob boje a to je REB (radioelektronický boj). V počátku neschopni bránit se ukrajinským dronům, postupně se Rusům podařilo výrazně omezit použití těchto prostředků a z ukrajinské výhody učinili výhodu svoji, nejméně vyrovnali „scóre“. Slavný turecký Bayraktar byl téměř vymazán z nebe nad Ukrajinou. Velká část ruského úspěchu spočívá ve schopnostech aplikace REB ve všech druzích boje a zásadně snižovat efektivnost použití prostředků závislých na elektronice a elektronické komunikaci. Rusům se výrazně daří narušovat signál GPS, což snižuje přesnost navedení raket a GPS naváděné munice. U části prostředků lze navádění zajistit vlastními autonomními systémy navedení, přesto je to důležitý moment, který Rusům pomáhá omezovat účinnost moderních systémů.

V tomto měsíci oznámit americký prezident Biden své rozhodnutí dodat Ukrajině kazetovou munici. Jde o navýsost kontroverzní rozhodnutí. I když Rusové pravděpodobně kazetovou munici v počátku agrese použili, není to nezávisle ověřeno, podobně jako použití termobarické bomby. V každém případě tuto munici Rusové běžně nepoužívali. Toto rozhodnutí ve své podstatě roztočí kolo zabíjení ještě rychleji, než se točí dnes. Ačkoli ukrajinské vedení označuje tuto munici téměř jako zázračnou zbraň a okamžitě ji použilo na bojišti, je nutné vzít v úvahu to, že Rusové tuto munici mají také a pravděpodobně ve skladech ji mají více než USA.  Problém pro Ukrajince spočívá v tom, že tato munice má největší účinnost na nekrytou živou sílu. A to budou především ukrajinští vojáci. Ruští vojáci budou z velké části chráněni obrannými stavbami. Platí to z obecného hlediska. Konečný součet tedy nemusí být pro Ukrajinu výhodný, a to především proto, co jsem uvedl již dříve – tento způsob boje povede k větším ztrátám na živé síle, což dopadne zejména na Ukrajinu. Pro Ukrajinu pak nebude problém počet zbraní všeho druhu, ale to, zda bude mít Ukrajina dostatek vojáků k jejich obsluze. Mám dojem, že Rusové jsou si tohoto vědomi a také tak vedou tuto agresivní válku. K tomu přispívají i některá podivná vyjádření vysokých politiků, která naznačují, že není přesně známo jak protiofenzívu vést. Například tajemník Ukrajinské bezpečnostní rady Oleksij Danilov uvedl, že „Hlavním úkolem ukrajinských vojáků v této fázi protiofenzívy je zničit kapacity ruské armády, včetně vojáků či vybavení“ (4.července 2023). Tak to je cílem jedné i druhé strany. Ale cílem útoku (ofenzívy) je nejenom ničit nepřítele, ale především rozbít obranu nepřítele a ovládnout prostor. Výrok Danilova ukazuje na to, že stále není Ukrajina schopna přejít k rozhodnému útoku. Ale každý den, kdy se ukrajinská armáda teprve připravuje na rozhodnou protiofenzívu dává čas Rusku na doplňování a posilování svých vojsk na Ukrajině, vyčerpává vůli ukrajinských občanů a také vyčerpává možnost spojenců.

Ukrajinské vedení musí změnit doktrinální náhled na vedení války proti ruskému agresorovi, jinak i kdyby Ukrajina zvítězila, bude to vítězství velmi bolestné. Možná že se tímto problémem ukrajinské vedení zabývá. Podivný klid na chersonském bojišti na směru ke Krymu dává podnět k úvahám, že zničená Kachovská přehrada a Dněpr v původním říčním korytu po vyschnutí zatopených oblastí vytváří lepší předpoklady pro zahájení útoku na tomto směru. Soustředěné ničení komunikací, skladů munice a opravárenských zařízení na Krymu to může naznačovat.