Rusko nepotřebuje posouvat hranici na západ

3. 04. 2014 16:00:00
Situace kolem anexe Krymu se pomalu dostává do „normálního“ stavu. Od počátku bylo zřejmé, že hlavní cíl ruských snah je zajistit převzetí Krymu zpět do Ruska, ale ne připojení celé Ukrajiny. Od okamžiku změn v názorech vedení Ukrajiny na možné členství Ukrajiny v Severoatlantské alianci a rozhodnutí o přibližování se k Evropské unii bylo jasné, že Rusko bude tyto snahy torpédovat. Bohužel jak Severoatlantická aliance, tak její lídr USA, ale především Evropská unie nebraly v úvahu zákonitosti mezinárodních vztahů a neanalyzovaly kroky, které vedení Ruska v čele s Putinem učinilo.

Úplně zásadní měla být analýza toho, jak Rusko zasáhlo v Gruzii v roce 2008, kdy zneužilo chyby presidenta Gruzie Saakašviliho a jeho rozhodnutí použít síly proti odbojnému regionu. Nebylo by překvapivé, že by Rusko po krátkém ozbrojeném střetnutí porazilo mnohem slabší gruzínskou armádu. Důležitější bylo, že zcela určitě existovaly variantní plány, jak Jižní Osetii ovládnout a přivést zpět region se silnou ruskou menšinou k Rusku. Úmysl Ruska chránit ruské občany i v zahraničí a deklarování názorů, že má vedení Ruska i nadále zájem o blízké zahraniční, je projev jeho velmocenského apetitu. To v zásadě znamená pokračování v záměru o ovládání nebo nejméně ovlivňování států, dříve součásti sovětského impéria. A Rusko tak činí s poměrně velkou úspěšností. Jen bych připomenul naší vlastní zkušenost z období, kdy se v ČR diskutovala možnost vybudování radaru protiraketové obrany USA. Vzpomeňme na politický tlak, doplněný výhružkami o možném použití raketových úderů proti radarové stranici, a to v případě kdy by došlo k nějakému konfliktu. Výsledek bylo dosažení cíle, které si vytknulo vedení Ruska. I když se v konci tento tlak obrátil proti Rusům a radar se postavil ve změněném projektu jinde, ve Střední Evropě bude americká přítomnost reprezentována jen ambasádou USA.

Tendence ukrajinského vedení přiblížit se k západu byly dlouhodobě trestány. Bylo veřejným tajemstvím, že jsou ukrajinským občanům ruské národnosti na Krymu vydávány ruské pasy. V jiných případech to byl vždy vážný signál, že je to příprava argumentu, který bude v budoucím konfliktu ospravedlněním pro „nutnou ochranu“ svých občanů.

Rusko několikrát jasně demonstrovalo, že použije všech prostředků k zastavení přibližování Ukrajiny k euroatlantické společnosti. Opakované „plynové krize“ byly nade vší pochybnost dobře připravené a také účinné. V době přístupových rozhovorů k EU Rusko uplatňovalo hospodářské embargo vůči ukrajinským firmám a oslabovalo tak celou ukrajinskou ekonomiku.

Vyjednavači evropské unie nepochopili, že do celého procesu musí, ať se nám to líbí nebo ne, Rusko zapojit. Když nic jiného, nebylo by pro Rusy jednoduché přistoupit k tak radikálnímu řešení, jakým byla anexe Krymu, nebo bychom alespoň částečně znali názory Rusů. Takto jsme Rusko zatlačili do kouta ignorujíc zákonitost, že existují národní zájmy – jak ty naše tak našich protivníků.

Nic není černobílé. Silným argumentem pro Rusko bylo a je role, kterou sehrály krajně pravicové organizace, které v určitém okamžiku výrazně ovlivňovaly dění na Majdanu. Argument o fašistických bojůvkách, které zároveň rozdmýchávají protiruské nálady, byl a je stále slyšet. Od EU reprezentantů a řady politických osobností nebyla slyšet varovná slova na adresu vedení odpůrců Janukovičovy vlády, aby tomu zabránili (u té příležitosti si dovolím připomenout, že nikdo dostatečně silně neprotestoval proti pochodu lotyšských extremistů oslavujících lotyšské SS divize z doby 2. světové války, určitě to bude zase jeden z ruských argumentů, až na to přijde čas).

Budiž nám poučením, jak Rusko použilo zásadní poučku o síle státu na mezinárodním poli. Síla diplomacie (politika), ekonomiky a ozbrojených sil tvoří koktejl, který ve výsledku určí, jak je stát schopen prosazovat své národní zájmy. Sice pořád mluvíme o Rusku jako obrovi na hliněných nohou, ale nechali jsme bez povšimnutí, jak Rusko krok za krokem posiluje armádu. Na druhou stranu členské státy NATO – především evropské a většina států Evropské unie vojenské rozpočty používají jako zálohu pro svoje churavějící ekonomiky a stále se zvyšující sociální výdaje. Proto si Putin mohl bez jakýchkoli starostí dovolit použít s obrovskou arogancí své ozbrojené síly na Krymu s vědomím toho, že nikdo nemá reálnou sílu mu v tom zabránit. Měl to být především evropský zájem, ne USA, jak se mnozí, včetně nového ukrajinského premiéra, domnívali. Nedělejme si iluze, že Putin neměl a nemá připravené všechny možné scénáře. S ekonomickými sankcemi určitě počítá a s výhružkami politické izolace také.

Po anexi Krymu se pozornost obrací na východní části Ukrajiny. Rusko rozmístilo svá vojska u hranice a naznačuje svoje odhodlání „chránit ruskou menšinu i za hranicemi“. Analytici v NATO i USA bijí na poplach. Podle mého názoru, pozdě a zbytečně. Připojení východních oblastí Ukrajiny není v zájmu Ruska. Rozbitá Ukrajina by znamenala prostor nejistoty. A to nejenom ve zbytkové části – tedy té západní, ale ani východní případně přičleněné regiony by nebyly v klidu. Nejenom proto, že by se tady karta obrátila a naopak by začaly problémy se silnou ukrajinskou menšinou. I když je východní část Ukrajiny průmyslová, kvalita průmyslových provozů není moderní a potřebovala by obrovské investice k transformaci. To by bylo i pro Rusko „silné kafe“. To že by byl Putinův sen posunout Ruské hranice na západ, se mi zdá jako iluze. Kdyby měl tyto ambice, už dávko by kývnul na nabídky Lukašenka a Bělorusko by bylo součástí „Ruské komunity“. Stálo by to určitě hodně. Nejenom ekonomicky, ale politicky by to bylo složité. Ukrajina by nebyla nic jiného.

Ukrajina by měla být jednotný (to v pojetí Lavrova znamená bez Krymu) a funkční stát. Současné harašení zbraní u hranic a podporované nepokoje ruské menšiny v administrativních centrech východní Ukrajiny nemají za cíl ovládnout další území Ukrajiny, ale odpoutat pozornost od Krymu. Na Krymu se odehrává klidné převzetí moci a není v zájmu Ruska ke Krymu přitahovat pozornost. Vytvářením dojmu že existuje nebezpeční na východě Ukrajiny se dnes více mluví o všem možném, jen ne o Krymu. A ruská diplomacie ukazuje svoji „vlídnější“ tvář. Ujišťuje že o žádná Ukrajinská území nemají zájem a světová veřejnost může být klidná. Dokonce jako důkaz Rusko stáhlo část svých vojsk zpět na základny. A debata na toto téma otevírá dveře pro jednání, setkávání se na různých úrovních a borcení zdí. Schopnost Ruské diplomacie je tak velká, že se požadavek federalizace Ukrajiny stává téměř ústředním tématem a naopak v době, kdy by mělo být Rusko v defenzívně, diktuje Ukrajině co by měla udělat a tímto tématem zahlcuje i většinu politiků evropských velmocí. A tak různé sankce jsou sice vyhlášeny, ale když se jedná, mnohé se dá vyřešit.

Další cíl Ruska bude rozdělení jednotné Evropy. To nebude tak složité. Plyn a ropa jsou silnou zbraní a jak připomněl president USA, břidlicový plyn nelze z USA očekávat dříve než za několik let. Tedy nějaké revoluční postoje budou spíš politické deklarace než realita.

V budoucnu se dá očekávat postup Ruska, který přivede Ukrajinu zpět k základní otázce. Jak přežít s drahým plynem a nebýt „kamarád“ s Ruskem. To moc nepůjde. Na východě se ve vlnách budou opakovat nepokoje iniciované ruskými agenty, znervózňující ústřední vládu v Kyjevě. Současný tlak na federalizaci Ukrajiny bude asi úspěšný. Tím se centrální vláda dále oslabí. A až přijde povinnost platit dnešní půjčky zpět, opět se ocitne Ukrajina v okamžiku zásadního rozhodnutí. Větší, nebo menší poslušnost Rusku bude podmínkou jak přežít. Od slabé a nejednotné Evropy se další pomoc nedá očekávat. A to je cíl Putina. Ovládnout Ukrajinu ekonomicky a později i politicky. K tomu nemusí po Ukrajině jezdit kolony ruských tanků.

Autor: Jiří Šedivý | čtvrtek 3.4.2014 16:00 | karma článku: 35.11 | přečteno: 2606x

Další články blogera

Jiří Šedivý

Ukrajinu pravděpodobně čeká další zklamání z neúspěchu na bojišti

Není to tak dlouho, co drtivá většina analytiků předpovídala kolaps ruské obrany a spektakulární vítězství ukrajinských vojsk v nejdříve jarní ofenzívě 2023, a pak když nezačala brzy na jaře, letní ofenzívě. Opak se stal pravdou.

14.1.2024 v 16:20 | Karma článku: 41.38 | Přečteno: 7983 | Diskuse

Jiří Šedivý

Ukrajinci se nesmí držet sovětské doktríny, jinak bude vítězství velmi bolestné

Od konce minulého roku probíhá diskuse o tom, kdy a jak bude účinná jarní ukrajinská ofenzíva. Až nelogicky optimistické názory deformovaly skutečný obraz stavu ukrajinských vojsk k takové ofenzívě připravených.

25.7.2023 v 12:30 | Karma článku: 26.37 | Přečteno: 1062 | Diskuse

Jiří Šedivý

Válka o Ukrajinu v lednu nebude

Zaručené zprávy z úst některých politiků ale i vojáků o tom, že Rusko v lednu napadne Ukrajinu jsou neuvážené a situaci jen zhoršují. Tím vlastně nahrávají ruskému vládci Putinovi.

25.12.2021 v 9:55 | Karma článku: 27.83 | Přečteno: 1511 | Diskuse

Jiří Šedivý

Příliš výbušná krize na běloruských hranicích

Krize na východním křídle Severoatlantické aliance se dostala do nové fáze. Se zneužitím migrantů si zatím neumíme efektivně poradit.

29.11.2021 v 9:00 | Karma článku: 23.86 | Přečteno: 607 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 197 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 208 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 28.85 | Přečteno: 617 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.27 | Přečteno: 529 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.93 | Přečteno: 472 | Diskuse
Počet článků 57 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3371

Armádní generál v záloze, někdejší náčelník generálního štábu AČR a velitel českého kontingentu IFOR (Bosna a Hercegovina).

Seznam rubrik

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...