Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rusko nepotřebuje posouvat hranici na západ

3. 04. 2014 16:00:00
Situace kolem anexe Krymu se pomalu dostává do „normálního“ stavu. Od počátku bylo zřejmé, že hlavní cíl ruských snah je zajistit převzetí Krymu zpět do Ruska, ale ne připojení celé Ukrajiny. Od okamžiku změn v názorech vedení Ukrajiny na možné členství Ukrajiny v Severoatlantské alianci a rozhodnutí o přibližování se k Evropské unii bylo jasné, že Rusko bude tyto snahy torpédovat. Bohužel jak Severoatlantická aliance, tak její lídr USA, ale především Evropská unie nebraly v úvahu zákonitosti mezinárodních vztahů a neanalyzovaly kroky, které vedení Ruska v čele s Putinem učinilo.

Úplně zásadní měla být analýza toho, jak Rusko zasáhlo v Gruzii v roce 2008, kdy zneužilo chyby presidenta Gruzie Saakašviliho a jeho rozhodnutí použít síly proti odbojnému regionu. Nebylo by překvapivé, že by Rusko po krátkém ozbrojeném střetnutí porazilo mnohem slabší gruzínskou armádu. Důležitější bylo, že zcela určitě existovaly variantní plány, jak Jižní Osetii ovládnout a přivést zpět region se silnou ruskou menšinou k Rusku. Úmysl Ruska chránit ruské občany i v zahraničí a deklarování názorů, že má vedení Ruska i nadále zájem o blízké zahraniční, je projev jeho velmocenského apetitu. To v zásadě znamená pokračování v záměru o ovládání nebo nejméně ovlivňování států, dříve součásti sovětského impéria. A Rusko tak činí s poměrně velkou úspěšností. Jen bych připomenul naší vlastní zkušenost z období, kdy se v ČR diskutovala možnost vybudování radaru protiraketové obrany USA. Vzpomeňme na politický tlak, doplněný výhružkami o možném použití raketových úderů proti radarové stranici, a to v případě kdy by došlo k nějakému konfliktu. Výsledek bylo dosažení cíle, které si vytknulo vedení Ruska. I když se v konci tento tlak obrátil proti Rusům a radar se postavil ve změněném projektu jinde, ve Střední Evropě bude americká přítomnost reprezentována jen ambasádou USA.

Tendence ukrajinského vedení přiblížit se k západu byly dlouhodobě trestány. Bylo veřejným tajemstvím, že jsou ukrajinským občanům ruské národnosti na Krymu vydávány ruské pasy. V jiných případech to byl vždy vážný signál, že je to příprava argumentu, který bude v budoucím konfliktu ospravedlněním pro „nutnou ochranu“ svých občanů.

Rusko několikrát jasně demonstrovalo, že použije všech prostředků k zastavení přibližování Ukrajiny k euroatlantické společnosti. Opakované „plynové krize“ byly nade vší pochybnost dobře připravené a také účinné. V době přístupových rozhovorů k EU Rusko uplatňovalo hospodářské embargo vůči ukrajinským firmám a oslabovalo tak celou ukrajinskou ekonomiku.

Vyjednavači evropské unie nepochopili, že do celého procesu musí, ať se nám to líbí nebo ne, Rusko zapojit. Když nic jiného, nebylo by pro Rusy jednoduché přistoupit k tak radikálnímu řešení, jakým byla anexe Krymu, nebo bychom alespoň částečně znali názory Rusů. Takto jsme Rusko zatlačili do kouta ignorujíc zákonitost, že existují národní zájmy – jak ty naše tak našich protivníků.

Nic není černobílé. Silným argumentem pro Rusko bylo a je role, kterou sehrály krajně pravicové organizace, které v určitém okamžiku výrazně ovlivňovaly dění na Majdanu. Argument o fašistických bojůvkách, které zároveň rozdmýchávají protiruské nálady, byl a je stále slyšet. Od EU reprezentantů a řady politických osobností nebyla slyšet varovná slova na adresu vedení odpůrců Janukovičovy vlády, aby tomu zabránili (u té příležitosti si dovolím připomenout, že nikdo dostatečně silně neprotestoval proti pochodu lotyšských extremistů oslavujících lotyšské SS divize z doby 2. světové války, určitě to bude zase jeden z ruských argumentů, až na to přijde čas).

Budiž nám poučením, jak Rusko použilo zásadní poučku o síle státu na mezinárodním poli. Síla diplomacie (politika), ekonomiky a ozbrojených sil tvoří koktejl, který ve výsledku určí, jak je stát schopen prosazovat své národní zájmy. Sice pořád mluvíme o Rusku jako obrovi na hliněných nohou, ale nechali jsme bez povšimnutí, jak Rusko krok za krokem posiluje armádu. Na druhou stranu členské státy NATO – především evropské a většina států Evropské unie vojenské rozpočty používají jako zálohu pro svoje churavějící ekonomiky a stále se zvyšující sociální výdaje. Proto si Putin mohl bez jakýchkoli starostí dovolit použít s obrovskou arogancí své ozbrojené síly na Krymu s vědomím toho, že nikdo nemá reálnou sílu mu v tom zabránit. Měl to být především evropský zájem, ne USA, jak se mnozí, včetně nového ukrajinského premiéra, domnívali. Nedělejme si iluze, že Putin neměl a nemá připravené všechny možné scénáře. S ekonomickými sankcemi určitě počítá a s výhružkami politické izolace také.

Po anexi Krymu se pozornost obrací na východní části Ukrajiny. Rusko rozmístilo svá vojska u hranice a naznačuje svoje odhodlání „chránit ruskou menšinu i za hranicemi“. Analytici v NATO i USA bijí na poplach. Podle mého názoru, pozdě a zbytečně. Připojení východních oblastí Ukrajiny není v zájmu Ruska. Rozbitá Ukrajina by znamenala prostor nejistoty. A to nejenom ve zbytkové části – tedy té západní, ale ani východní případně přičleněné regiony by nebyly v klidu. Nejenom proto, že by se tady karta obrátila a naopak by začaly problémy se silnou ukrajinskou menšinou. I když je východní část Ukrajiny průmyslová, kvalita průmyslových provozů není moderní a potřebovala by obrovské investice k transformaci. To by bylo i pro Rusko „silné kafe“. To že by byl Putinův sen posunout Ruské hranice na západ, se mi zdá jako iluze. Kdyby měl tyto ambice, už dávko by kývnul na nabídky Lukašenka a Bělorusko by bylo součástí „Ruské komunity“. Stálo by to určitě hodně. Nejenom ekonomicky, ale politicky by to bylo složité. Ukrajina by nebyla nic jiného.

Ukrajina by měla být jednotný (to v pojetí Lavrova znamená bez Krymu) a funkční stát. Současné harašení zbraní u hranic a podporované nepokoje ruské menšiny v administrativních centrech východní Ukrajiny nemají za cíl ovládnout další území Ukrajiny, ale odpoutat pozornost od Krymu. Na Krymu se odehrává klidné převzetí moci a není v zájmu Ruska ke Krymu přitahovat pozornost. Vytvářením dojmu že existuje nebezpeční na východě Ukrajiny se dnes více mluví o všem možném, jen ne o Krymu. A ruská diplomacie ukazuje svoji „vlídnější“ tvář. Ujišťuje že o žádná Ukrajinská území nemají zájem a světová veřejnost může být klidná. Dokonce jako důkaz Rusko stáhlo část svých vojsk zpět na základny. A debata na toto téma otevírá dveře pro jednání, setkávání se na různých úrovních a borcení zdí. Schopnost Ruské diplomacie je tak velká, že se požadavek federalizace Ukrajiny stává téměř ústředním tématem a naopak v době, kdy by mělo být Rusko v defenzívně, diktuje Ukrajině co by měla udělat a tímto tématem zahlcuje i většinu politiků evropských velmocí. A tak různé sankce jsou sice vyhlášeny, ale když se jedná, mnohé se dá vyřešit.

Další cíl Ruska bude rozdělení jednotné Evropy. To nebude tak složité. Plyn a ropa jsou silnou zbraní a jak připomněl president USA, břidlicový plyn nelze z USA očekávat dříve než za několik let. Tedy nějaké revoluční postoje budou spíš politické deklarace než realita.

V budoucnu se dá očekávat postup Ruska, který přivede Ukrajinu zpět k základní otázce. Jak přežít s drahým plynem a nebýt „kamarád“ s Ruskem. To moc nepůjde. Na východě se ve vlnách budou opakovat nepokoje iniciované ruskými agenty, znervózňující ústřední vládu v Kyjevě. Současný tlak na federalizaci Ukrajiny bude asi úspěšný. Tím se centrální vláda dále oslabí. A až přijde povinnost platit dnešní půjčky zpět, opět se ocitne Ukrajina v okamžiku zásadního rozhodnutí. Větší, nebo menší poslušnost Rusku bude podmínkou jak přežít. Od slabé a nejednotné Evropy se další pomoc nedá očekávat. A to je cíl Putina. Ovládnout Ukrajinu ekonomicky a později i politicky. K tomu nemusí po Ukrajině jezdit kolony ruských tanků.

Autor: Jiří Šedivý | čtvrtek 3.4.2014 16:00 | karma článku: 34.81 | přečteno: 2533x

Další články blogera

Jiří Šedivý

Rozpadá se NATO?

V posledních letech prochází Turecko vývojem, který není optimistický. Několik posledních let se zřejmé, že se vývoj Turecka odvíjí jiným směrem, než v členských státech NATO. Turecko je důležitý člen NATO.

29.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 77 | Diskuse

Jiří Šedivý

Ministr obrany M. Stropnický podepsal smlouvu o společném výcviku 4.brn a 10.od (BW)

Současné interpretace společných výcvikových aktivit 4.brn a 10. od (BW) jsou zároveň přehledem nejasnosti o strukturách NATO a úmyslně nesprávně interpretovaných informací o přičlenění 4.brn k 10. od (BW).

8.3.2017 v 12:51 | Karma článku: 20.19 | Přečteno: 765 | Diskuse

Jiří Šedivý

I při zvyšování obranných rozpočtů je nutné být rozumný

Severoatlantická aliance od rozpadu Sovětského svazu ztrácela soudržnost. Hlavním, zcela zjevným signálem pro toto tvrzení jsou v posledních letech snižující se obranné rozpočty většiny členských států.

20.2.2017 v 17:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 20 | Diskuse

Jiří Šedivý

Buďme připraveni na „sebeobranný proces“ především západních společností

Že útok v Paříži provedli radikální islamisté, je nesporné. Selhala dlouhodobě přijímaná, ale neúčinná opatření řízená z Bruselu.

14.11.2015 v 21:20 | Karma článku: 40.18 | Přečteno: 3506 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Pavel Kolář

Volby v několika číslech

V České republice je zhruba 8 425 000 lidí, jenž mají volební právo pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

22.8.2017 v 13:43 | Karma článku: 12.96 | Přečteno: 389 | Diskuse

Aleš Merta

Čeští piráti na vlnách liberalismu

Minulý týden vypluli čeští Piráti, tedy spíše vyjeli, ke zteči hradeb poslanecké sněmovny. Předvolební průzkumy jim dávají solidní šance, ale čeká je těžká konkurence, protože ve vodách ve kterých loví své voliče, je rybářů již ..

22.8.2017 v 13:23 | Karma článku: 6.78 | Přečteno: 370 | Diskuse

Ivan Bednář

Nedůvěryhodný Janda cenzorem?

Začínáme být posedlí sestavováním seznamů. Jakoby se vracely staré časy totalitního režimu, který měl seznamy skoro na všechno. StB mělo seznam nepohodlných lidí, Mototechna pořadník na příděl aut, OPBH na příděl bytů.

22.8.2017 v 11:52 | Karma článku: 31.14 | Přečteno: 785 | Diskuse

Tomáš Vyoral

Zbraně EU sojuzu v boji s terorismem: proklamace na Twitteru, koncerty, světelné show

Vzhledem k tomu, že soudruzi z EU neví, kam dříve kondolovat (do Španělska, Francie, Německa či Finska) dovolil jsem si pro ně shrnout jejich hlavní zbraně v boji s islámským terorismem. Aby to měli po kupě a nešlápli třeba vedle.

22.8.2017 v 11:06 | Karma článku: 35.69 | Přečteno: 886 | Diskuse

Jaroslava Janderová

Návrat do minulosti aneb kvalitu umění v Praze bude posuzovat komise

Z mediálního vyjádření primátorky Adriany Krnáčové ke kultuře jsem získala obdivuhodnou informaci. Poněkud mne vyděsila.

22.8.2017 v 10:30 | Karma článku: 19.46 | Přečteno: 450 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3849
Armádní generál v záloze, někdejší náčelník generálního štábu AČR a velitel českého kontingentu IFOR (Bosna a Hercegovina).

Seznam rubrik

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.