- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vstup Ondreje Páleníka do vysoké pozice ředitele vojenského zpravodajství byl pravděpodobně podpořen osobními vztahy. Z velitele 601. skupiny speciálních sil, který velel počtu vojáků v rozsahu malé brigády a jehož úkolem nebylo nic jiného, než řídit výcvik a při nasazení, bojové aktivity několika desítek vojáků, se stal vysoce postavený funkcionář s téměř neomezenou mocí. Jeho funkční období bylo poznamenáno nadstandardními vztahy k vedení rezortu i politické reprezentaci. Což samo o sobě nemusí být problém. Problém vznikl v okamžiku, kdy Ondrej Páleník nezvládl svoji pozici jako nezávislý funkcionář a podléhal osobním přáním svých nadřízených. To by neudělal člověk, osobnostně silný, který by si vážil vybudované pozice po mnoha letech správně řízené kariéry. Velmi pravděpodobně by byl i věkem mnohem starší. Držet v rukou úžasnou moc, kterou mu dává zmíněná pozice, musí být garantováno skutečně osobností se silným charakterem. Druhým aktérem je generál Milan Kovanda. I on je věrným otiskem popsaného systému. Jenomže mezi oběma řediteli vojenského zpravodajství je určitý rozdíl. Zatímco při začátku této kauzy Ondřej Páleník byl na konci své kariéry a v možném rozsahu zkušený profesionál, gen.Kovanda byl nováčkem. V té době bylo ovšem za bývalým ředitelem Ondrejem Páleníkem několik kontroverzních aktivit, mezi něž bezesporu patří podivné ukončení služební kariéry armádní špičky, třech generálů J.Halašky, J.Sedláka a J.Prokše. Shodou okolností všichni tři potenciální kandidáti na pozici náčelníka generálního štábu. Případy jsou již zapomenuty a není cesty zpět, nicméně pachuť pochybností a nespravedlnosti zůstává.
Generál Milan Kovanda, věřím, že pro svoji nezkušenost uvěřil, že je možné obejít požadavky zákona a přání jedné paní může být podkladem pro jeho rozhodnutí. Což nemůže být úplný pardon i přes ohled na argument nezkušenosti. Požadavek sledovat manželku předsedy vlády, to přece musí být velmi silný signál, že něco není v pořádku a měl požadovat vše, co je s takovým úkolem spojeno. Bohužel právě zkušenosti, které by získal při průběhu správně řízené kariéry, mu chyběly a „červené světlo“ se nerozsvítilo. Nejenomže byla v důsledku poškozena pověst vojenského zpravodajství, ale bohužel i armády a v zahraničí ČR. V neposlední řadě je zmařena slibně se vyvíjející kariéra vojáka a pravděpodobně vojenská kariéra jako taková.
Zneužití vojenského zpravodajství není jen tak nějaký trestný čin. I přes to, že bude učiněn závěr po ukončení vyšetřování a viníci budou potrestáni, bude ve zpravodajské komunitě spojenců po dlouhá léta pochybnost o spolehlivosti české zpravodajské služby. Bude znít otázka, do jaké míry jsou představitelé naší zpravodajské služby ovlivnitelní, slovo – podplatitelní nechci použít. Platí to v obou směrech – naše předávané poznatky budou podrobovány zkoumáním o správnosti obsahu zprávy a přijímány s určitou dávkou nedůvěry a ve směru k nám, zazní otázky, zda bude informace držena v tajnosti či bude platit určitá úroveň pravděpodobnosti o jejím „posunutí“ na nežádoucí adresu. Bude trvat poměrně dlouho, než se stav změní. Dokonce není ospravedlnění, že k selhání a úniku informací dochází ve zpravodajských službách i jinde. Bohužel nejsou terčem kritiky nejvyšší představitelé služby. I pro výjimečnost případu je dnes na prvních stránkách jmenována Česká republika s peprným popisem toho co se stalo a možná ještě stane.
Že politická reprezentace ODS nechápala dopady závažnosti okamžiku zneužití vojenského zpravodajství, bylo zřejmé z toho jak předseda vlády Petr Nečas, tak předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová a předseda klubu poslanců ODS Marek Benda vyrukovali s názorem, že by se hrdinové z Afghánistánu neměli skandalizovat a jejich pochybení by nemělo být veřejně projednáváno. Vlastně ale chtěli po sdělovacích prostředcích, aby byly shovívavé k nim- tedy vedení ODS. Vrátím se k naznačenému případu třech generálů. Nejméně dva z nich byli také hrdinové z války - na Balkáně a armádu vedli ve svých pozicích k plnému členství v NATO. Nikdo se z politické reprezentace neozval na jejich obranu v době, kdy byli skandalizováni. Jednoduše se to politiků „netýkalo“, právě naopak „razantní řešení“ bylo ukazováno jako správné a příkladné.
Při hledání viníka je nutné nezůstat u několika trestně stíhaných. Na vině je systém, který byl postupně vybudován a je spojen s klientelismem a v případě armády i s nezájmem politické reprezentace o to co se v rezortu MO děje. Zpravidla je zájem jen o velké zakázky, privatizace majetku nebo se prezentovat s vojáky doma i v zahraničí jako podporu pro politické body. Jenomže rezort MO je hodně složitý mechanismus. Bohužel se téměř s úpornou pravidelností do pozic ministra obrany ustanovovali kandidáti, kteří neměli, nebo měli jen omezené zkušenosti z oblasti strategického řízení bezpečnosti státu. V poslední době výjimku tvořil můj jmenovec Jiří Šedivý nebo Alexandr Vondra. Protipólem byl pokus paní Parkanové. Pak může dojít k tomu, čeho jsme svědky dnes, nebo opakující se pochybnosti o správnosti řízení velkých zakázek pro retort MO.
Dnešní debaty o změně mechanismů kontroly jsou nadbytečné. Zásadní je zajistit spolehlivost a odbornost lidí postavených do nejvyšších pozic a to jak ve Vojenském zpravodajství tak v Parlamentu ČR. Žádné další zákony nemůžou zajistit 100% bezpečnost, kvalita vedení organizace ano.
předchozí | 1 2 3 | další |