Na českém Titaniku se stále tančí

Politická reprezentace v boji mezi sebou nevnímá to, co už většina států chápe. Do pohybu se dala Severní Afrika a Střední východ. Co se rizikovosti týče, doplnily tak Zakavkazsko, které je neuralgickým bodem již řadu let.

Pokud existuje nějaké pozitivní očekávání, měli bychom být hodně střízliví v odhadech.  Revoluční dění, které počalo v Tunisku, nemá v základu cíl změnit režim, ale ve všech státech či královstvích bylo či je bojem za lepší podmínky života v zemích. Nízká životní úroveň, často hladovění, velká nezaměstnanost a beznaděj mladé generace po lepším životě vehnala tisíce lidí do ulic. V čele států buď stály, nebo ještě stojí vládci, jejichž součet let u moci se pohybuje mezi 30 – 40 lety, někdo i déle. Zpravidla vojenské, či policejní generality v pokročilém věku nebyly schopné včas odhalit změnu prostředí, vliv technologií přinášející informace o tom, co se děje za hranicemi jejich států a také podcenily vliv agresivních odnoží islámského náboženství. Protože generálové žili a vládli v uzavřeném prostředí, které filtrovalo vše, co by je rozzlobilo, ani neznali skutečnou realitu. A protože neznají nic jiného, než použít násilí, snažili se vznikající problém řešit, jak uměli a kupili chybu za chybou. Samozřejmě, že i mezi nimi jsou rozdíly. Bohužel, v těchto dnech ukazuje Muammar Kaddáfí, Libyjský vůdce, že mu není nic svaté a přikazuje zbytku armády použít zbraně proti demonstrantům. Bohužel situaci komplikuje Al-Káida, která přilévá olej do ohně. Jak se bude vyvíjet situace v dalších státech – Bahrajnu, Iránu, Jordánsku, Sýrii, Jemenu, a dalších je otazník, který zmizí, až revoluce proběhne. Problémem ovšem je, že ve všech případech jsou ve společnostech vysoká očekávání ke změnám nejenom v řízení států, ale zejména že se výrazně a v krátkém čase změní život k lepšímu. Pokud se tak nestane, a pravděpodobně tomu tak nebude, přijde další vlna rozčarování a další protesty. V takovém prostředí se bude dařit více než dosud různým radikálním organizacím. Často se mluví o Muslimském bratrstvu, které má ovšem v různých zemích různá specifika a i míru radikálnosti. Při nepříznivém vývoji se bude měnit a za čas se stane zdrojem hodně extrémních řešení, která mohou vyústit až v terorismus. 

I přes dobrou snahu po změně, lze jen obtížně  očekávat rychlý pozitivní vývoj. Proti bude působit několik významných faktorů. Mezi zásadní bude patřit značná nezkušenost nové garnitury v politickém a ekonomickém řízení státu a nevyhne se chybám, které budou stát hodně peněz a zbrzdí účinnost přijatých opatření. Proti bude působit i takový faktor, jakým je výrazné zdražování energetických surovin, ať je důvodem cokoli. I v ekonomicky silných státech by cena za barel ropy stoupající k 150 dolarům zastavila obnovu hospodářství po krizi. Některé odhady hovoří i o vyšší ceně, než 150 USD za barel. Stejně tak i stále rostoucí ceny základních potravin neumožní v krátké době uspokojivě vyřešit zásobování potravinami a odstranit jejich nedostatek či dosažitelnost. Ani demokraticky zvolené parlamenty a na jejich základě sestavené vlády nenajdou účinnou obranu proti vzrůstající nespokojenosti, zpočátku zneužívané, poizději řízené organizacemi radikálního islámu. Je docela jedno, zda to bude Muslimské bratrstvo či někdo jiný. Vývojové tendence vůbec nejsou pozitivní. Už dnes je jasné, že se nedaří úspěšně vyřešit rébus v Afghánistánu a pokud bude výsledek neutrální, bude to úspěch. Po čase se Afghánistán začne znovu měnit v letadlovou loď agresivního islámu ovládaného Talibanem či Al- Kaidou. Vývoj v Pákistánu není příznivý a je obecně známo, že pákistánská vláda neovládá celé své území. Problém vyššího řádu je, že Pákistán je vlastníkem jaderných zbraní. Irán je dosud velká neznámá, ale revoluční vývoj otevře otázku, co se stane s jaderným a raketovým programem, které ani dnes nejsou plně pod kontrolou Íránské vlády. Rusko je sužováno teroristickými útoky v samém svém srdci – Moskvě a celá oblast Zakavkazska je válečnou zónou s radikálním islámem. Irák je mnohem nestabilnější, než za Saddáma Husajna. Jeho rozpad vůbec není utopie. Začnou li Kurdové hledat svoji budoucnost v samostatném státu, kdo jim v tom může zabránit. Příklad Kosova je na stole. Že je situace vážná ukazuje poslední rozhodnutí Saudského krále Abdalláha. Aby předešel nepokojům, uplácí své poddané. Určitě by to nedělal, kdyby měl jistotu, že se nepokoje nepřenesou i do Saudské Arábie.  Jemen či Somálsko jen dokreslují obraz tohoto regionu světa. Obrovský otazník visí nad vztahy Izraele a jeho arabských sousedů.

Abychom nebyli úplně v pohodě, i v Evropě se nedá mluvit o samých úspěších. Některé procesy se nedají zastavit. Ani Srbsko nemělo šanci udržet svoji provincii Kosovo. Drtivá většina Kosovských Albánců na jejím území postupně vytlačila původní většinu Srbů a Kosovo téměř etnicky vyčistila. Srbsko bude mít v budoucnosti pravděpodobně podobné problémy v jihosrbské oblasti Preševo.  Ani Bosna a Hercegovina dosud nenašla řešení, jak žít společně v komunitě Chorvatů, Bosňáků (muslimů) a Srbů. 

Velké komunity islámského vyznání v zemích jako je Německo, Španělsko, Velká Británie či Francie jsou tikající bombou. Ani britský předseda vlády David Cameron či jeho německá kolegyně Angela Merkelová si nedělají legraci, když otevřeně říkají, že multikulturalismus v jejich zemích selhal.

Hrozivě vypadající dnešní nájezdy utečenců ze Severní Afriky do států Jižní Evropy děsí Itálii, Řecko, Španělsko a další. Pokud se nepovede zastavit tento proces, přenese se konfrontace a boj proti chudobě imigrantů na území Evropy a je úplně jedno, zda se bude odehrávat na jihu Evropy nebo v jejím středu. Jednoduše, kde bude „volný prostor“, tam se utečenci pohnou a budou si hledat, mnozí i násilím, svůj životní prostor. Vůbec to není fantazie, je to to co už Evropa několikrát v daleké minulosti zažila a nyní je před podobnou situací opět. Jen existuje jediný, ale podstatný rozdíl. Tím je to, že se nejedná o frontální postup, ale infiltraci, která v podmínkách rozvinutých demokracií v Evropě zároveň staví evropské státy do velmi nevýhodné situace. Jak může taková konfrontace vypadat, byly nepokoje imigrantů ve Francii v roce 2005, i když nebyly chápány v náboženském podtextu můžeme je vzít jako vzor. Poznatky z posledních let ukazují, že se v Evropě v muslimských komunitách vytváří buňky, které zahalené do náboženství islámu mohou mít i jiný cíl, než pouhou podporu náboženství, tedy mají již politické cíle.  

Měli bychom tedy velmi pozorně sledovat to co se děje v Severní Africe a nepodléhat přehnanému optimismu. Ne, že bych souhlasil s metodami diktátorů, ale na nepříznivý vývoj po jejich pádu se musíme připravit.

To se neděje bohužel v České republice.  Vláda sice pochopila, že je nutné přidat lékařům, ale dlouhodobě devastuje armádu redukcí rozpočtu na míru, která neumožňuje rozvoj v dlouhodobém horizontu. I když je pozornost upřena na momentální sporné případy pořizování majetku, z dlouhodobého hlediska se jeví jako mnohem závažnější personální krize, kterou armáda prochází již několikátý rok. Armádě chybí personální stabilita. V minulých letech odešli experti ve věku, kdy by měli odevzdávat armádě nejvíce, důstojníci v hodnostech plukovníků a podplukovníků, do nichž většinou společnost investovala v podobě vzdělání a jiné podpory karíéry hodně finančních prostředků. Stejně závažné je, že jí chybí jedna generace generálů. Bohužel nerovný přístup ke státním zaměstnancům v přidávání či redukci platů dostal armádu do téměř nekonkurenční pozice, což může mít za následek snížení kvality řízení armády a jejích schopnosti reagovat na velmi složité situace. Měli bychom si být vědomi, že doba pro výchovu dobrého velitele brigády je dána přibližně 20 ti lety v kariéře důstojníka. Armáda se dá vyzbrojit za několik let, nedá se ale výrazně urychlit kariéra profesionálních vojáků, především ve vyšších funkcích. Jestliže je zřejmé, že se Evropa řítí do hodně složité situace, kde mise v zahraničí budou svojí složitostí slabým odvarem toho co se může dít na našem teritoriu, měli bychom si toho být vědomi a také tak se dívat na současnost a budoucnost armády. 10 či 15 let uplyne velmi rychle.